Green Deal může být výzva

Klimatická změna tu je a je logické, že se na ní podílí i lidstvo v počtu osmi miliard lidí. Také je logické, že dosavadní kořistnický přístup k sobě navzájem a k přírodě, potažmo planetě, je neudržitelný.

Svět je globalizovaný, vzájemně propojený a civilizace je ve fázi transformace. Zažíváme etapu sestupu až pádu, kolapsu díky složitosti a nepružnosti systému a také díky selhání elit. Kolaps přinese (aspoň v to doufám) výměnu elit a zjednodušení systému, debyrokratizaci.

A nemá smysl mu bránit, neboť je to nevyhnutelný přírodní zákon. Stačí se seznámit s tím, co o tom říká a píše egyptolog prof. Miroslav Bárta.

Svět lidí oplýval dobrými myšlenkami a většinou zpackanou realizací. Green deal ve svém základu je určitě dobrá myšlenka, která má lidstvo přimět k větší péči o své životní prostředí, zodpovědnosti a ohleduplnosti, zajistit udržitelnost ekonomiky na základě ekologického chování.

Chovat se ekologicky znamená např. žít a tvořit v souladu s přírodou, tj. „napojit se“ na přirozený systém, to je cesta samozásobitelství, cesta vztahu k půdě, cesta přírodního léčitelství. Osvědčená cesta předků a domorodých indiánských kmenů. Cesta tak trochu mimo směr hlavního civilizačního proudu, cesta více alternativní, cesta, na níž se vydávají spíše dobrodruzi, donkichoti, podivíni, kterým obvykle stačí k životu málo civilizačních vymožeností, dokáží se bez nich docela slušně obejít.

Co ale v civilizaci? V tom hlavním proudu? Jak zde zajistit ekologické chování? Jak vlastně většinu lidí přimět k zodpovědnému a ekologickému chování? V systému, který je kořistnický, hrubě materiální a bezduchý, konzumní, zaměřený na neustálý ekonomický růst, tj. především růst spotřeby a tím i odpadů (jako by nestačil růst světové populace sám o sobě)? V systému, kdy se výrobky neopravují, jejich životnost je nízká proto, aby byly co nejdříve nahrazeny za nové. Překotný technický a technologický vývoj.

Co tedy dělat? Cesta ekologické výchovy? Dlouhodobá a překrytá reklamou, konzumem. Výsledky jsou zatím dost rozpačité až pochybné. Demonstrace mladých klimaaktivistů a propagovaná Greta?

Pak je tu politika, politici, legislativa. Tady narážíme u tupé byrokracie, která to řídí, na neznalost přírodních a fyzikálních zákonů, která původně dobré myšlence škodí. Část lidí nemá ráda jakékoliv vnucování a pokud ani nefungují elity, které to prosazují, jako ctnostný vzor (např. slétají se na zbytečný summit soukromými tryskáči) a navíc jsou arogantní, zmatení a nepřipouštějící žádnou diskusi, pak to Green deal u lidí prohrává.

A tím se zase vracíme na začátek sešupu civilizace. Selhání elit v krizi. Green dealu by měl být poskytnut čas, zabývat jím by se měli v úzké spolupráci lidé vzdělaní v technických a přírodních vědách, nedělat z toho zaslepenou ideologii, ale hledat cesty k prosazení ekologicky příznivějších technologií a systémů, které lidi vezmou za své a které budou přesvědčivě fungovat, protože budou založeny na přírodních a fyzikálních principech a souvislostech.

Důležitým aspektem je snížení individuální spotřeby, tím i snížení produkce odpadů a toxického prostředí. To se nyní děje ekonomickým tlakem, inflace, zdražování, nedostupné energie, kolaps částí průmyslu, jeho restrukturalizace. Pravděpodobně to povede k sociálním bouřím a možná i k výměně elit. Nové elity ale musí přijít z nového prostředí a doslova vyrůst z krize. Výměna elit z jejich současného zdegenerovaného prostředí by k ničemu nevedla. To ostatně vidíme. Elity ze „slonovinové věže“, odkud se nedohlédne na realitu života dole, jsou v zásadě stejné, ať se schovávají za jakoukoliv značku.

Proto po pádu civilizace, který je „očistným“ procesem, se musí začít odspodu, každý od sebe a spojováním se pro něco (ne proti něčemu, někomu), pro záchranu života a důstojných životních podmínek. Důležitější budou lidé, kteří něco umí. Kteří umí organizovat práci v daném místě, čase a těžších podmínkách, kteří umí něco udělat, zajistit, kteří jsou ochotni pomoci. Ti životaschopní, odolní a odhodlaní. Ti, co mají srdce na pravém místě a ti, co dokáží vzít rozum do hrsti.

Nebudou to křiklouni na sociálních sítích jakéhokoli ideologického zbarvení, nebudou to „chytráci a mluvící hlavy“ z televize (mimo těch šikulů a inspirátorů, kteří se objevovali v pořadu „Gejzír“ a jemu podobných). Budeme to my sami. Když dokážeme přijmout za své životy vlastní odpovědnost.

Žijeme převážně lokálně, globálně můžeme jen myslet, konáme ale lokálně.