Dvě jistoty

Jak prohlásil Benjamin Franklin „existují dvě jistoty: daně a smrt“. Z toho asi plyne, že placení daní se zbavím jedině smrtí. Ale třeba je tu i jiná možnost. Přestane existovat stát nebo jeho schopnost daně vybírat.

Předpokládám, že by to bylo jen dočasně. Dovedu si to představit při nějakém delším blackoutu nebo při vyhynutí větší části lidské populace na určitém území. Území bez lidí by si zpět vzala příroda anebo by přišli jiní lidé odjinud. Však to už známe.

Jak nově uspořádat společnost? Preferoval bych společenský systém (dnes je to samozřejmě utopie) typu „anarchokapitalismus“ nebo „komunitní tvořivá společnost“.

Přijde mi to jako soběstačnější, svobodnější, nezávislejší, zároveň zodpovědnější společenské uspořádání než to, které žijeme nyní. Jsem tedy spíš pro upřednostnění té horizontální složky společnosti (ženský princip), což je spolupráce než té vertikální, což je o velení, hierarchii (mužský princip).  A hlavně o moci a vlivu (egoistický až patologický princip).

Když jde o moc, je to spíš nemoc. A na nás dole připadá bezmoc. Ale to je jen zdání. My se totiž k moci moc nedostaneme, nemáme na to ty současně správné a potřebné vlohy, především touhu po moci. Chybí nám na to ten „správný“ charakter. Tedy převážná většina z nás charakterní je, ale ne úplně bezcharakterní, a to je devíza současných mocných. Takové jejich zakletí. Před volbami charakter k pohledání, po volbách ten charakter ztratí a nemohou ho najít.

Ti mocní, mocí nemocní, prostě jednou o tu moc přijdou, někdo mocnější jim ji vezme, nebo z toho i onemocní a možná i zemřou. Hlavně ti mocní vybírají daně. Daně platíme státu a stát jsou ti, kdo mají moc. A ti rozhodují i o daních. Avšak nerozhodují o té druhé jistotě. Smrti.

Dokud bude existovat stát, bude existovat moc a budou se vybírat daně. A takto získané peníze se budou přerozdělovat, a když jich bude málo, daně se zvýší, nebo se kreativně přidají jejich další kategorie. Daně potřebují hlavně jejích výběrčí a rozdělovači.

Jenže také jsou potřeba ti, od nichž je třeba daně vybrat. A těch není nekonečně mnoho a pokud je ti nenasytní mocní doslova sdírají z kůže, pak jich ještě ubyde (smrtí, odchodem do důchodů či jiných zemí). Navíc jsme se dostali do situace, že starých rychle přibývá (stárnou silné ročníky) a mladých spíše ubývá.  

Jestli to takhle rychle půjde dál, jednoho krásného dne daňoví poplatníci vymřou. Oni už na to dávno nestačí, proto se to řeší dluhem. Ty ale také donekonečna růst nemohou. A hle řešení se našlo: inflace, válka, krize, poněkud nemoderní, ale asi stále ještě účinné. I zde nám další daňoví poplatníci umírají. Takže možná daně nebudou až taková jistota. Smrt je jistější.

Smrt nemohu ovlivnit, až přijde, tak přijde. Nevíme, kdy přijde, jakým způsobem se stane, ale víme, že určitě přijde. Samozřejmě existuje způsob, jak smrt ovlivnit, sáhnout si na život sám, a to nehodlám.

Daně, které mi strhávají automaticky z platu, ovlivnit nemohu. Ty další mohu ovlivnit jen nepřímo. Nezaplatit složenku např. na daň z nemovitostí, je samozřejmě trestuhodná hloupost. Daň platím z každého nákupu, z každé služby. Ani tady placení neuniknu, ale mohu ovlivnit výši odvodu daně výběrčímu, když spotřebovávám (nakupuji) méně.

Život je ve své podstatě nejistý (víme, že zemřeme, ale nevíme kdy), stále se něco děje, a proto je život tak vzrušující. Proto díky za každý nový den života.