Sázka o život. Ruská ruleta. Divná doba Covidova. Ring volný. V ringu dva bratři, vzájemně se ctí, rozumí si, každý je ale jiný. Jeden je neočkovaný, druhý očkovaný.
Ten starší (neočkovaný) je víc introvert, takový pozorovatel života, který i samotu rád vyhledává, nejradši se prochází přírodou, je klidný, možná více přemýšlivý, není soutěživý typ. Odpočívá i fyzickou prací zahrádkáře. Ten mladší (očkovaný) je spíš extrovert, má neotřelé nápady, je to typ bojovníka, miluje sport a je soutěživý, je více impulsivní.
Bratři se mají rádi, podporují se vzájemně, občas se sice úplně nechápou, ale vždy stojí při sobě. Navštěvují se, nebo se spolu procházejí, vyjedou na kole, občas zajdou do hospody, občas si zahráli pinec, squash, badminton či tenis. Oba mají rádi humor, rádi vtipkují a občas se jim podaří se vzájemně „oddělat“ smíchem.
Zdánlivě je rozdělilo očkování. Každý z nich zvolil jiný přístup. Ten starší se očkovat nenechal. Nejvíc ho ovlivnil rozhovor s dcerou prof. Höschla záchranářkou Kristýnou, která se k očkování vyjádřila v tomto duchu: „nejsem proti očkování, naopak, když to někomu pomůže (najmě psychicky) jsem pro. Ale já sama necítím potřebu se nechat očkovat“. To se mu líbilo a tohle s ním ladilo, protože za zdraví a spokojenost v životě si zodpovídáme především sami svým přístupem k životu, ke svému tělu a duši. Navíc jak se do ničeho nežene, nesnáší fronty a vnucování, rozhodl se vyčkat, jak to vše bude vypadat. I přes ta omezení už s ním nic nehne. Prostě nikam moc chodit nebude, zakázané aktivity nahradí jinými a bude si žít po svém (zodpovědně k sobě a ohleduplně k ostatním).
Ten mladší se rozhodl očkovat. Ostatně to potřeboval, rád cestuje do zahraničí a nechce se vzdát sportovních aktivit a návštěv hospod. Přistoupil k tomu pragmaticky, nebál se toho. Nechtěl být znevýhodněn.
Bratři svým způsobem oba patří do té slušné mlčící většiny, která je „rozdělená“, z části očkovaná, z části neočkovaná, z části nakloněná na jednu či druhou stranu, příp. přecházející mezi stranami. Občas se i vzájemně chápající. Což je dobré a potřebné znamení, protože jsme na jedné lodi.
Jenže zaslepené radikály nikdo nepřesvědčí. Nejvíc nás rozděluje „umanutá jednostrannost“ médií a politických elit. To není primárně o očkování, nikdy jsem neslyšel z úst prof. Berana, prof. Hostomského, prof. Žaloudíka, prof. Pirka či Dr. Šinkory, že by byli apriori proti očkování, naopak ho doporučují především pro ohrožené skupiny, ctí svobodu a odpovědnost jedince a vesměs doporučují trochu odlišný přístup: využití léků, vyšetření imunity a protilátek před rozhodnutím o očkování, testování lidí s příznaky, ne plošné očkování a testování, ale cílené. Vysvětlování a doporučení místo zákazů, příkazů a nepřetržitého strašení.
Chtějí vědeckou argumentační diskusi různých názorů, z té se obvykle rodí cesta ven, ne z dogmatického přístupu a nepřipuštění jakékoliv diskuse a jiného názoru. Covid si stejně dělá, co chce a řádí v zemích mnohem disciplinovanějších a proočkovanějších, než jsme my.
Vraťme se k bratrům. Kdo mne čte pravidelně, jistě poznal, že jsem ten starší. Brzy bude i ten mladší v kategorii 50+. Můžeme spolu uzavřít onu cynickou sázku. Naší motivací k neočkování či očkování nebyl strach, ale úplně jiné pohnutky. A světe div se, v obou případech to bylo rozhodnutí zodpovědné a s úctou k sobě samému.
Kdo z nás zemře dřív a kdo víc hazarduje se svým životem? Nevím. Nevsadili jsme se. Osobně mi připadá, že nejvíc riskuji, kdykoliv jedu autem. Jako starší bych měl mít nárok na dřívější úmrtí já i jako neočkovaný (podle mainstreamu určitě). Ten z nás, který po smrti toho druhého, zůstane naživu, to bude vědět. Také asi bude vědět, jaká byla příčina – covid, vakcína, nebo něco úplně jiného (vsadil bych si na něco úplně jiného).
Zkusme vsadit na sebe, na lidskost a vzájemné pochopení. Na život! Na odvahu vzít si svůj život do svých rukou, neodevzdávat ho televizi, mobilům, sociálním sítím, strachu a otevřít srdce lásce.
Říká se, že rozum jen myslí, srdce ví. Tak buďme ti vědoucí.
