Volby skončily, zapomeňte! Ovšem krize neskončila, ta se teprve rozbíhá. Zajímavé je, že se na mainstreamu objevily zprávy z Německa, kdy lidem přicházejí zálohy na energie, které jsou vyšší než jejich příjem.
U nás se řešily volby. Co se dá čekat? Přijde to i k nám? Však jsme na Německu závislí. U nás ticho po pěšině. Tady se ještě věnujeme analýze voleb a proběhne druhé kolo voleb do Senátu, které rozhodne. Účast nic moc. Je to svým způsobem vysvědčení systému, kdy se víc jak polovině voličů k volbám nechce.
Hlasování nohama. Proč podporovat systém (režim), věnovat mu pozornost a energii? Mám podobné dilema, ale do komunálu jsem volil vždy, líbilo se mi to křížkování kandidátů napříč stranami. I letos jsem zvolil tento způsob. V podstatě se u nás až tak moc nezměnilo. Vítězná ODS oslabila o jednoho zastupitele (10), ANO posílilo o dva (7), o jednoho oslabily ČSSD a STAN (oba nyní po jednom zastupiteli), ze dvou na tři posílili Zelení a TOP 09 zůstala u jednoho. Tolik místní přesuny.
Vládou to nijak neotřáslo. Krize důvěry se ve volbách tak moc neprojevila, byť parlamentní opozice v komunálu posílila. Vládou asi zatřese až ta energetická a hospodářská krize, kterou už pociťujeme. Máme násobné zvýšení cen, možná nás čeká nedostatek plynu, přetížení sítí a výpadky (blackouty) elektrické energie, omezení energií ze strany dodavatelů. Snažme se na to psychicky připravit, nejdůležitější roli bude hrát psychická odolnost a lidskost. Aspoň trochu bychom mohli být připraveni (baterky, svíčky, pár konzerv, vody).
Situace nebude lehká, ale svým způsobem nás posílí. Můžeme znovu nalézt sousedskou vzájemnost a výpomoc, v krizi objevíme svou životaschopnost. Nepropadejme panice, zapomeňme na hádky a vydolujme ze sebe to nejlepší, lidskost, soucit, odvahu, zdravý rozum a cit pro věc. Přichází doba, kdy právní předpisy a pravidla odhodíme stranou, protože by nám jen překážely, potřebovat budeme paže, hlavu, srdce, vlastní zodpovědnost a spolupráci.
Že vláda vůbec chce v takové době vládnout. To mi hlava nebere. Ta touha po moci a prebendách asi byla velká. Možná to uvědomění průšvihu a souvislostí je naopak malé. Nebo je opravdovým cílem kolaps, bída, chaos a Velký reset? Povede-li se vám kolaps, odměna a pochvala vás nemine?
Čím dál tím víc toužím po světě bez vlád a bez voleb. Je toho lidstvo ale vůbec schopno? Malá (více vědomá část) asi ano. A pak nějaké přírodní národy v pralese.
On takový (božský) svět přirozeně existuje, ale naprostá většina lidí je uvězněna v matrixu, v systému. V něm pracují a vydělávají peníze (to by ještě šlo), ale mnozí mu otročí, důvěřují, bojí se i odstoupit a vzít si život do vlastních rukou je už nad jejich síly. Rádi se totiž podřizují autoritám.
Proto mám rád rebely. Ti jsou svobodomyslní a autoritám se podřídit nechtějí. Ti neposlušní jsou chyby (díry) v matrixu, jsou zrnky písku v soukolí systému a způsobují to drhnutí, brždění a určité vyrovnávání.
Ale všichni jsme „JEDNO“, jeden CELEK, jen si to málokdo uvědomuje. To uvědomění lze zažít v tichu, v přírodě. Ale i jinde. Zničehonic najednou přijde ten silný AHA efekt. AHA, takhle to je. Už nemusím mít strach, už nejsem oběť, nemusím hledat viníka a učím se žít. Radostně, odvážně, svobodně a zodpovědně.
Takhle jedno-duché to je. Nemusím poslouchat své ego, nemusím na ničem lpět, nemusím se bránit změně, mohu se více otevřít svým pocitům a dát na ně. Nevyhýbat se svým stínům, ale zpracovat je a přijmout a tím se od nich osvobodit.
Zdá se, že nás krize „osvobodí“ od konzumního života. Budou o Vánocích prázdné „chrámy konzumu“?
