Zrušení povinného očkování proti Covid-19 nebyl ze strany nové vlády splněný předvolební slib, ale jen jakýsi úkrok stranou.
Již se na nás valí „pandemický zákon“, který dává nepřiměřené pravomoci ministru vnitra, obrany a zdravotnictví. V úterý ho mají schvalovat poslanci. Proč se to děje tak rychle a proč nestačí normální vyhlášení nouzového stavu, který sice také vyhlašuje vláda, ale zároveň musí být posvěcen (schválen) Parlamentem?
Kdo z poslanců odmítne tento krok směrem ven z parlamentní demokracie? Proč nás má úkolovat, kontrolovat a šikanovat mobilní telefon? Co to na nás zase hrají a zkouší? Budou ve sněmovně obstrukce, které odloží a posunou projednávání a hlasování? Budou poslanci hlasovat podle svého svědomí? Bude zákon aspoň prozatím smeten ze stolu? Rozštěpí se Koalice?
Bude odpor dostatečný? Zaleknou se poslanci demonstrace odpůrců? Mají v paměti občasnou lidovou libůstku v Čechách, resp. v Praze zvanou defenestrace?
Bude mít nastolený politický režim ještě důvěru? Je to další krok k utahování šroubů, omezování svobody a demokracie, a nastolení totality? Vládou, která se proklamovala jako vláda změny? Změny k horšímu, změny k destrukci systému, změny demokracie a svobody v diktaturu?
Vrcholem mocenské pyramidy budou tři ministři (vnitro, obrana, zdravotnictví), kteří mohou kdykoliv (pod jakoukoli záminkou) vyhlásit pandemii a přijmout jakákoliv restriktivní opatření, aniž by jim v tom mohl bránit Parlament a soudy?
Příklad si berou z Rakouska? Nomen omen: proč se náš ministr vnitra asi jmenuje Rakušan? Proč jsou ti ministři tři? Asi aby dva mohli toho třetího přehlasovat? K čemu pak vláda s důvěrou Sněmovny, když vláda jako celek a také Sněmovna bude v případě uplatnění pandemického zákona podřízena ministerskému triumvirátu?
Jen se ptám. Možná zbytečně. Možná je to marné a té mlčící většině se v kleci tak zalíbilo, že ještě chce mít lepší a přísnější dozorce. A možná, že poslanci jsou připraveni ukončit parlamentní demokracii a dost možná i českou státnost.
To jsme chtěli? To jsme volili? Nevím jak kdo, ale já osobně jsem naprosto ztratil důvěru ve stát a jeho instituce. A hlavně v politiku.
Naštěstí jsem neztratil důvěru v lidi. V obyčejné lidi, kteří nestačí zírat na tu příšernou rychlost evropských elit k sebedestrukci, na nerespektování přírodních zákonů, na absenci zdravého rozumu i citu pro věc, na elitářskou povýšenost bez pokory a morální pokrytectví.
Máme ještě dostatek schopných techniků, kteří v případě hrozícího blackoutu přednostně odpojí pražskou mocenskou byrokracii? Chci tomu věřit. Ta tma a zima by je možná probudila a vrátila do reality.
Mnohé z nás, z chudnoucí střední třídy, už ten covidistický režim probudil. Je nás už dost? Stihneme provést nějaký obrat? Dokážeme přibrzdit ten zběsile rozjetý vlak a přehodit výhybku? Nebo z něj aspoň vyskočit?
Karel Kryl tu mezi námi dávno není, ale jeho slova jsou stále platná.
„Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, věří se v přírodu, věří se v krásu, věří se v myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot!“ Karel Kryl
Tohle píšu jako kandidát na pobyt v převýchovném táboře. Vzhledem ke své všeobecné neznámosti a malému dosahu, nebudu nejspíš mezi prvními ubytovanými. Ale naděje, že to bude jinak, stále žije.
