Chtěli jsme podpořit České Švýcarsko

Národní park zkoušený velkým požárem, který jsme se smutkem sledovali ve sdělovacích prostředcích, nás přivedl k myšlence, nějak to podpořit. Brzy se objevil nápad ze strany místních.

Přijeďte v příští sezoně a objednejte si pobyt, a tak nás podpořte. Také my jsme si naplánovali víkend v této oblasti. Sehnali jsme ubytování v Mikulášovicích, což tedy není oblast zasažená požárem, ale kůrovcem ano.

Tak jsme se procházeli po kraji, obešli asi 15 kilometrů kolem Mikulášovic přes rozhlednu Tanečnice a pak si zajeli do Šluknova. Na kopcích bylo v sobotu větrno, v neděli přišlo letní počasí. To jsme se pro změnu procházeli kolem Jetřichovic. Našlapali jsme toho celkem dost, byli jsme i se psem, který to také zvládl.

Setkali jsme se s příjemnými lidmi, nejen s obsluhou restauračních zařízení, ale především s majitelkou penzionu a jejími hosty. Vyšlo nám to tak, že v jedné restauraci jsme byli 2x, v pátek na večeři a v sobotu na obědě.

Sobotní večeři jsme si museli dopředu objednat u majitelky penzionu a poseděli si tak v restauraci v družném hovoru. Pobyt nám zpříjemnila jedna věc: byl bez televize a též bez internetu, resp. tak úplně ne, ale člověk musel s mobilem ven, v pokoji to nešlo.

V neděli jsme jedli v Jetřichovicích. Úsměvné bylo, že nám třikrát přinesli příbor až potom, co nám donesli jídlo. Ve Vilémově se to stalo 2x a pak ještě v Jetřichovicích do třetice všeho dobrého. Obsluha byla všude opravdu rychlá. Je vidět, že to umějí a hostů si považují. Zkrátka pracují v turistickém centru.

Navíc ten Šluknovský výběžek je trochu stranou, tak na začátku sezóny tu moc lidí nebylo. V Jetřichovicích bylo turistů o poznání více.

Kdybychom byli déle, asi bychom si vyjeli i vlakem a podívali se i do Saského Švýcarska. „Spálené“ Hřensko jsme sice nenavštívili, ale i tak má příroda v kraji, který jsme navštívili, co dělat a nějaký čas potrvá, než se po řádění kůrovce a sucha obnoví.

Zajímavé bylo, že jsme byli svědky pár akcí, na blízkém statku probíhaly chovatelské trhy s atrakcemi, ráno jsme viděli pár veteránů a odpoledne jezdily kolem nás silné sporťáky (porsche).  

Už je to skoro dvacet let, co naše děti jezdily na skautské tábory do Doubice a Chřibské. Měli jsme možnost je navštívit a projít si okolí. Pak jsme byli také kousek odsud v Lužických horách. Nyní jsme v Národním parku byli až v neděli, v CHKO Labské pískovce jsme byli od pátku do nedělního rána.

Byl to velmi příjemný víkend, takový nepracovní. V podvečer jsem jel na kole zalít zahradu a trochu jsem tam posekal trávu.

Práce nás čeká zase příště. Zejména na chatě. Ale tentokrát plánujeme dovolenou na Slovensku a chvíli pobudeme na jižní Moravě. Takže se budeme více věnovat turistice.