Čas radosti

Když intelektuál a úředník tráví čas převážně fyzickou prací, a ještě si vybere něco, co příliš neumí, nemá ani materiál a ani potřebné nářadí, je to taková tragikomedie.

Mám v plánu renovovat na chatě kus plotu, minule jsem si přivezl kovové sloupky, kterými nahradím ty staré dřevěné. Jenže už se mi tentokrát nechtělo opět podpírat ten starý plot, který (asi vítr) zkrátka zbortil. Jenže nemám nová prkna, na místní pilu se ve všední den nedostanu, tak jsem si vymyslel Cimrmanovskou variantu brod. Dal jsem tedy nové sloupky, zabetonoval a spojil starým dřevem. Nakonec výsledek nevypadá tak špatně a dočasné řešení je praktické, dá se použít i „závora“.

Ještě jsem se bál, že mi zbyde rozmíchaný beton, tak jsem se jal plnit přání manželky a připravil si schody. Musíme překonávat vyvýšeninu a po trávě to klouzalo. Dal jsem tam před časem nařezané klacky. V suchu to bylo fajn, jenže v mokru to také klouzalo. Tak jsem jel koupit obrubníky a bohužel mě nenapadlo přidat k tomu další pytel cementového potěru. To mi zbyde na příště, aspoň to mám vymyšleno a postupně to udělám. Provizorní základ je hotov.

Hlavně jsem ale zahradničil. Doplnil jsem zemí nový připravovaný záhon, kam jsme doprostřed vsadili nově koupenou jablůňku a pak tam okolo ní žena zasází a zaseje nějaká kvítka. Navezl jsem tam krásnou hlínu, plnou humusu, z hromady, která vznikla úklidem po loňské povodni. Byla to prostě nádhera, naplavenina, která pracovala rychle a kvalitně. Na tom místě byla hromada biologického odpadu už nějakou dobu, ale přes ní se prohnala velká voda a pak se na její základ dovezla kolečkem naplavenina podél potoka. Zkusil jsem, co z toho bude, odebral vidlemi povrch hromady a byl příjemně překvapen tím, co bylo pod ním. Tak kvalitní zem jsem nečekal. Tak jsem celou původní hromadu převozil na nový záhon.

Pak si člověk příjemně znaven sedl na verandu a jen tak pozoroval, co se děje. A bylo toho dost, drozdi, kosi a špačci se slétali na louku, objevil se i brhlík, červenka a sýkorky, konipas a vzácným hostem byl pár hýlů, kdy to samečkovi moc slušelo. Ve větvích i na zemi se proháněla veverka, při venčení psa jsem pozoroval srnky. Ptačí orchestr spustil každý den brzy ráno, což si na rozdíl od manželky, užívám.

V podhůří se ještě nezelenaly ani křoviny, jen trošku rozvitější pupeny, zlatý déšť také ještě nerozkvetl, kvetly sasanky, na záhonku prvosenky a nesměle barvínek. Příště už to bude vypadat jinak. Nejvíc jsem zvědavý, zda se obnoví třešinka, kterou jsme museli přesadit a zatím to vypadá, že se to spíš nepovedlo. Ale to uvidíme až se zazelenají stromy.

Byla to nádhera vč. krásných výhledů na zasněžené vrcholky Krkonoš při procházkách či vyjížďkách autem. Ještě bych tam nejradši zůstal a vůbec už bych bral roli „zahnívajícího rentiéra“, byť s tou malou rentou, alias důchodem. Ale to si ještě počkám.

Neplánuju. Ono to nějak dopadne. Snažím se žít přítomností, tvůrčí radostí a pokud to jde, utíkám do lůna přírody, kde se nabíjím. Též se snažím zbytečně nezahlcovat informacemi, resp. si vybírám čemu budu věnovat energii a pozornost. A to se mi osvědčilo.       

tak ještě pár obrázků k článku a ptáčci zachycení fotopastí (koňadry)