Mírně upravený název románu Michala Viewegha jsem si nepůjčil náhodou. Před koronavirem jsme si nadělili zájezd do Turecka, po nějaké době se nám zastesklo po moři a poznávání cizích krajů.
Samozřejmě se zájezd nekonal, takže období „pod psa“ sedí, jenže to, co koronavirus někde ubral a nedovolil, jinde přidal a dovolil.
Tak jsme si dovolili prožít báječné léto doma v Česku, nejen na chatě, ale navštívili jsme i pomezí středočeského a plzeňského kraje, mezi Hořovicemi a Zbirohem.
Měli jsme to kousek do Brd, na Křivoklátsko i do Českého krasu. Počasí občas bylo pod psa, tedy trvalý déšť a ke konci nesnesitelné vedro. Tak jsme tomu přizpůsobili naše dovolenkové aktivity. V dešti jsme se jeli schovat do Koněpruských jeskyní, také jsme se schovávali (nejen v autě a hospodě), ale třeba na zámku Kozel a zámku Zbiroh. Stačili jsme se při tom většinou i projít v okolí, někdy i trochu zmoknout. V Brdech jsme navštívili na jedné straně Strašice, na druhé jsme si prohlédli okolí Valdeka, vyrazili jsme na Plešivec, zaplavali si v přírodní nádrži kousek od Komárova a na přírodním koupališti (biotopu) v Jincích. I přes to počasí se nám podařilo nachodit více jak 50 km za týden.
Podpořili jsme nejen turistické cíle, ale i místní restaurace, penzion, kde jsme nocovali a báječně jsme si to i s tím počasím „pod psa“ užili.
Letos, zdá se, vzali Češi svou vlast útokem, až se z toho strážcům národních parků na Šumavě a v Krkonoších zatočila hlava, zejména z těch hor odpadků a přecpaných parkovišť.
Kromě Prahy, kde v sezóně chyběli zahraniční turisté a Češi je příliš nenahradili, se zdá, že ve větším „zbytku“ republiky jarní výpadek, pokryl a nahradil letní výsadek Čechů v Čechách a na Moravě.
Zázraky se dějí, uvolnění přišlo vhod všem. Nejistota, zavřené hranice a komplikace při cestování do zahraničí, to vše přimělo místní, aby si to užili doma a své peníze utráceli a dávali těm na jaře nejvíc postiženým karanténou, místním hospodám. I my jsme přispěli a rádi.
Proč se to té Praze vyhnulo? Proč jí Češi ukázali záda? Nevím, ale Praha dlouhodobě „ukazovala záda“ obyčejným Čechům a vlichocovala se zahraničním turistům, a tak trochu těmi českými venkovany pohrdala. Tak ti ji ukázali záda teď.
Ono to jediné velkoměsto u nás nemá jednoduché, velká koncentrace lidí na jednom místě přispívá k šíření viru, Pražané roušky (oproti jiným obyvatelům republiky) ani na léto úplně neodložili (v metru jsou povinné po celou dobu). Ani to tmavší zbarvení Prahy v koronavirové mapě republiky k návštěvě příliš nevybízí. Navíc složení obyvatelstva (profesně i charakterově) je také dost odlišné od převážně venkovských oblastí „zbytku“ Česka a možná to také hrálo nějakou roli.
V každém případě je propad z turismu v Praze u nás nejvyšší a mnozí tuto krizi nejspíš nepřežijí. V regionech možná díky letní vlně přežijí.
Přeji jim to, protože jde v mnoha případech o malé živnostníky, které jejich práce baví a byli opatřeními nejvíc poškozeni. Prožili si to období „pod psa“ a snad (jako satisfakci) i to báječné léto.
