Babí léto

Je taková rozlučka s létem. Přichází podzimní rovnodennost. Stěhovaví ptáci už odlétli nebo se chystají, začíná se barvit listí na stromech a některé lístky už padají na zem.

Příroda se pomalu připravuje na zimu. My lidé teď budeme trávit více času s umělým osvětlením, více času uvnitř budov a méně času venku. Začne topná sezóna. Začneme se více oblékat.

Ale ještě nám sluníčko svítí a teploty jsou příjemné. Ještě venku chodím v tričku a kraťasech, ještě se víc koupu a plavu, než otužuju. Tento čas ještě využívají někteří lidé k dovoleným a jiní (kteří mohou) tráví tento čas na svých chatách a chalupách.

Je to příjemné období, někdy jako by ho příroda vynechala, září je třeba studené a deštivé, ale pak přijde nějaký teplejší a slunečnější čas v říjnu. Uvidíme, jak to bude letos.

Poslední dobou jsou zimy mírné. Když to počítám na topnou sezónu, tak ta část září až prosinec bývá mírnější než ta v lednu až dubnu. Poslední dobou se začalo topit na konci září (někdy až v říjnu), ale většinou se končilo až v květnu. V zásadě platí březen za kamna vlezem a duben ještě tam budem.

Ovšem také platí, že březen a duben jsou jarní měsíce, nastává jarní slunovrat, Slunce se odstává výše na oblohu, dny se prodlužují a bývá i více teplejších dní.

Nyní máme babí léto. Možná bude kratší, nebo delší, nebo i přerušené nějakým škaredým a chladnějším obdobím. Je čas si ho užít, když ho tu máme, protože nevíme, kdy odejde.

Ono to je vlastně jednoduché, střídají se roční období, střídá se noc a den, střídají se dny všední, pracovní a dny víkendové, sváteční. Dokud můžeme, dýcháme, žijeme a jsme v obstojné fyzické a psychické kondici užívejme každého dne.

Ten boží život vezdejší se odehrává v přítomném okamžiku, tady a teď. A stejně jako se proměňuje příroda, měníme se i my. Můžeme chodit na stejná místa do přírody a pokaždé to bude trochu jiné. A nejde jen o proměny v závislosti na ročním období, kdy je třeba v zimě krajina zasněžená, kdy kvetou jiné rostliny na jaře a v létě, nebo v závislosti na počasí, kdy je cesta suchá nebo naopak blátivá.

Ale ta stejná místa se mění každý den, každý okamžik. Potkáte třeba jiné lidi, všimnete si jiných ptáků, motýlů či zvířat, ještě včera to krásně kvetlo, dnes je to odkvetlé. Louka je čerstvě posečená a vypadá jinak. Člověk stejná místa jinak vnímal v mládí, a jinak je vnímá ve stáří, přestože se nezměnila, což ale není možné. Nezměnila se třeba zásahem člověka (nebyly tam postaveny obytné domy, nebyl vykácen les), ale přesto se to místo změnilo samo od sebe. Proč? Protože stromy povyrostly, tady to více zarostlo, povodeň změnila reliéf krajiny, vítr či blesk pokácel některé stromy.

Jinak to vypadá ráno, odpoledne a navečer. Je to hra barev a stínů, podle toho, kde se zrovna na obloze nachází sluníčko. Jinak to vypadá, když svítí sluníčko, jinak, když prší. Prostě ten život a svět je barevný, rozmanitý. Stačí ho jen vnímat a jednoduše se z něho těšit.

Těší mě, že jsem se to naučil, protože pak mám díky tomu život radostnější, šťastnější a krásnější. Tak něco z té zachycené krásy.