To bude pod stromečkem asi pěkné překvapení. Nějak jsem se rozjel. Mohl jsem si to dovolit a tak jsem si to dovolil.
Jak příjemně se mi nakupovalo. Doma, bez fronty. U malých prodejců. Známe se, s některými si i tykáme. Dostal jsem, co jsem chtěl. Byl to radostný nákup. Úsměvy, vtípky, radost moje i radost prodavaček. Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. Tedy řekl jsem, co bych asi chtěl, bylo mi ukázáno, poraděno, dostal jsem požadované zboží, zaplatil požadovanou částku, rozloučil se a odešel.
Oboustranně prospěšné a milé. Takové nakupování si dokážu užít. Nestojím fronty, nevezu košík, nebloumám jako tělo bez duše po nákupní galerii, nehoním slevy.
Jsem sám se svým přáním v (skoro) prázdném krámku a prodavačka (úředně osoba samostatně výdělečně činná) se mi věnuje tak, aby mi to přání s úsměvem na rtech splnila. Třeba mi úsměv jen oplácí, neb já jsem s úsměvem vstoupil.
Když člověk vstoupí do klidného a laskavého prostoru, kde se nikdo nestrká, nemračí a nenadává, navíc s naditou peněženkou a rozhodnutý, že ty peníze chce zrovna tady utratit, už to samo o sobě automaticky vyloudí na tváři úsměv idiota hned při pozdravu.
U jednoho dárku jsem se ptal (sympatické prodavačky), zda by to nešlo zabalit, že jsem špatnej balič (dárků). Smích! Balit ženský už mnoho let nepotřebuju, ale pokud bych měl sbalené kufry i k tomuhle balení bych se vrátil. Bylo by to asi příjemnější než balit dárky, ale mnohem riskantnější, s daleko většími následky než špatně zabalenej dárek.
Tak jsem nakoupil dárky a nyní budu čekat na to, jestli jsem se trefil do vkusu, do velikosti (byť ji mám denně na očích a často v rukách) a zda obdarovaným vykouzlí na tváři radostný úsměv, možná i šok z překvapení.
Tu předvánoční atmosféru jsem si užil po svém. A nyní čekám na tu vánoční, tradiční a vždy nakonec pohodovou, protože nám k tomu obvykle zpívá Janek Ledecký, že „Sliby se maj plnit o Vánocích…“
… tak slibuji, že už budu hodný, Ježíšku! A ani na toho Silvestra si nenakoupím víc, než je zdrávo.
