V Tylži, na řece Němen (tehdy to bylo území Pruska), byl uzavřen roku 1807 velkolepý mír mezi Francií a Ruskem. Tento mír byl výsledek týdenního jednání a legenda praví, že si zde Rusko a Francie rozdělili vládu nad světem.
V Tylži, na řece Němen (tehdy to bylo území Pruska), byl uzavřen roku 1807 velkolepý mír mezi Francií a Ruskem. Tento mír byl výsledek týdenního jednání a legenda praví, že si zde Rusko a Francie rozdělili vládu nad světem. Ta stejná legenda uvádí i to, že jednání trvala týden a že šlo o největší mírovou konferenci všech dob. S tím rozdělením světa to však nebyla úplně pravda a ve skutečnosti bylo Rusko nuceno po bojích u Jílového a po drtivé porážce u Friedlandu, přistoupit na diktát Francie. Co tento diktát způsobil? Kromě několika územních změn, které nejsou tolik důležité, bylo Rusko nuceno přistoupit na samozvaný Kontinentální systém císaře Napoleona. Smyslem tehdejší ekonomické blokády pak bylo oslabit Anglii. Blokáda měla ale nakonec i jiné důsledky, o kterých tehdejší diplomaté nevěděli a nedokázali je předvídat. Další součást dohody z Tylže pak byla, že Rusko muselo přistoupit na částečné pozvednutí Polska, které si tehdy rozparcelovaly země jak západní, tak východní Evropy - Prusko, Rusko a Rakousko. Nutno zde dodat, že car Alexander tehdy udělal vše proto, aby Polsko nebylo obnoveno úplně, protože tehdy, před dvěma sty lety, bylo pojetí vlastní bezpečnosti postaveno buď na slabosti sousedních zemí nebo na nucené neutralitě okolních zemí. Šlo by to také popsat principem rovnováhy sil. Bohužel i tato část smlouvy, tedy Varšavské knížectví, bude mít nedozírné důsledky pro budoucnost Evropy. Rusko tehdy totiž razilo politiku, že nechce být ohrožováno nejen sousedy, ale ani jejich spojenci a bylo v tom velmi nekompromisní, tvrdé, byl to sám o sobě jeden z pilířů tehdejší ruské zahraniční politiky. Varšavské knížectví, a tedy jen částečné pozvednutí Polské země, byl tedy spíše kompromis, nicméně i tak bylo Polsko z části obnoveno.
Co se dělo dál? Ve skutečnosti ekonomické sankce, které byly na Anglii uvaleny, měly katastrofální účinek na kontinentální Evropu, a to především ze střednědobého hlediska. Ekonomika Evropy se zasekla a například docházelo k nadvýrobě. Evropa zažívala ekonomickou stagnaci. Navíc se blokáda porušovala a bujně se tak rozvíjelo pašování zboží, což způsobovalo, že Anglii blokáda poškozovala o to méně. Další a mnohem vážnější důsledek však tkvěl v tom, že Portugalsko a tamější Braganzové se blokádě jako jedni z mála nebyli ochotni podrobit, a to ve skutečnosti vedlo k Napoleonově vpádu do Portugalska. To bychom mohli považovat za politický, nikoli ekonomický důsledek. Co tedy tento vpád způsobil? Ano, nejprve bylo Portugalsko dobyto a Braganzové uprchli do Brazílie, nicméně souhrou několika okolností, se tak Španělsko postupně začalo od Francie jako spojence odklánět. Nakonec tu pak vypukla nehorší možná forma gerilové války, kterou mimo jiné zachytil na svých obrazech sám impresionista Goya. Tato válka pak tak mocně Napoeona a Francii vyčerpává, že se stane příležitostí pro další válku a sice s Rakouskem, které vycítí příležitost smazat potupu odnesenou od Slavkova.
Zpět však k Tylži a k ekonomickým sankcím. Nejhůře ze všech zemí kontinentální Evropy na tom bylo Rusko, neboť do Anglie vyváželo obilí a suroviny a nyní bylo oficiálně s Anglií ve válečném stavu. To samo o sobě, a to bylo to nejhorší, mělo pak ten nejhorší možný dopad na tamní obyvatelstvo. Ano, šlechta trpěla rovněž a tlačila na cara Alexandra, aby byl Tylžský mír revidován, nicméně ti, kteří s válkami neměli nic společného to v důsledku odnášeli nejvíce.
Aby si car před Evropou zachoval tvář, sám sebe totiž rád pasoval do role spasitele Evropy, nakonec začal na Varšavské knížectví vyvíjet vojenský tlak a činil tak právě i kvůli redefinování vztahů s Napoleonem. Ten na druhé straně však v tuto chvíli toužil jen po jedné věci. Už to nebyla rovnost lidí před zákonem. Už to nebyl jednotný právní řád a svoboda pro Evropu, nový řád, ve kterém mají hlavní slovo občané a jejich svobody, ve skutečnosti už byly císařovy ambice jiné - vládnout celé Evropě. Tato smutná pravda lze dohledat v životopisech jeho maršálů. Jde to však celé říct i císařskou propagandou tehdejší doby - myšlenky o rovnosti měly znít i v Rusku.
Největší válka, jakou Evropa do té doby viděla, byla v tu chvíli bohužel nevyhnutelná…
