Noticka - Gaius Asinius Gallus

Když už císař Tiberius de facto nevládl, vykonavatelem moci se stal Lucius Aelius Seianus. Tento velitel praetoriánské gardy řídil stát a pokud bychom přimhouřili jedno oko, možná i dvě, řídil stát jako firmu. Za jeho vlády se úřady v Římě staly stejným zbožím jako chléb a šlo si je koupit i prodat. Koupit šla i výhra v soudním sporu a pochopitelně také odsouzení někoho. To vše pro toho, kdo měl dostatečný kapitál anebo se jeho budoucí přízeň Seianovi mohla hodit.

V této pohnuté době počátku císařství a posledním období vlády císaře Tiberia se podle dochovaných pramenů objevuje jeden ze senátorů, který nejen proti tomuto způsobu vlády protestoval, ale i veřejně vystupoval. Snad si to i mohl dovolit, neboť nejen, že byl senátorem, byl také manželem dcery Marca Agrippy, který byl ve své době pravá ruka božského Augusta.

Když tedy do římského senátu přišla žádost o uvěznění dalších členů rozvětvené císařské rodiny (žádost samotného Tiberia), Asinius Gallus proti této žádosti vystoupil slovy: „Nemám ve zvyku podepisovat cokoli, co jsem dříve nepřečetl. Císař po nás chce, abychom se nezachovali jinak, než jako prodejní zbabělci. Vy senátoři, čiňte, jak myslíte.“ Na to konto byl Asinius Gallus po několika dnech zatčen a následně mučen, aby podepsal sebe kompromitující listiny obhajující jeho vlastní zatčení.  Neuposlechl, přesto byl však vězněn po další tři roky a ve vězení nakonec umírá na hrozné podmínky.

Gaius Asinius Gallus se však zná i s Claudiem, budoucím císařem, jenž po mnoha letech bude vládnout spravedlivě, to však přijde ještě za mnoho let. V této době Claudius sepisuje jako historik dějiny Punských válek a Robert Graves pak snad vyfabulovaně píše, snad, aby vystihl ducha doba, že při zatýkání Asinius prohlásil: „Pospěš si Claudie s vyhotovením svých dějin, za chvíli je nebude mít, kdo číst.“

Dva faktory tedy byly nabíledni, faktory, již hlasitě mluvily o úpadku říše. Poslušnost Senátu a zbabělost postavit se císaři a veliteli gardy. Morální úpadek senátorů a rozpad jejich integrity. Za druhé to pak byl stát, kdy idea státu přestávala platit a namísto ní začalo jít prostě jen o prebendy.

Ano, pak přišel Claudius. Koktavý, nehezký, kulhající Claudius a ten říši za deset dvanáct zachránil. Nejsem si však jist, kolik kulhavých, nehezkých a koktavých se rodí. Doufám, že dost, aby ty hezké, chytré a krásné spasili.