Wu-wej aneb cesta do lázní

Občas se mě někdo z čtenářů zeptá: jak tě tohle napadlo?  Věru,  k zajímavému nápadu vede poměrne dlouhá cesta, která vypadá asi následovně:

PHILOSOPHY OF WU-WAY (I did it my way)

Jedu autobusem a ve sluchátkách mi zní Sinatrovo: Ááááj did it "MáJ way". Na nic nemyslím, mozek se nechá unášet  jako surfař na Alfa-vlnách.   

Nemám s sebou žádný notýsek, tužku, dokonce ani penál a pravítko. Musím být  na vše nepřipraven. Protože pokud bych byl připraven a/nebo dokonce chtěl použít nějaké obranné chvaty, snižuji šance nápadu, aby mě úspěšně napadnul. Seskočí totiž neočekávaně shůry. Jako útočící jaguár. 

Důležité je nedělat nic. Respektive "činit nečiněním". To znamená ono taoistické "wu-wej".Tedy jakési  manévrování v klidném pásmu mezi aktivitou a pasivitou, ve kterém se člověk nechá  volně  unášet "proudem života" a neusiluje a nechce (dostat nápad, práci apod.)  Pak se to stane.

Nápad k vám  dorazí hned "příštím autobusem" - podobně jako nějaká inspirativní bytost, jejíž jste "nápadníkem" a která je inspirativní možná právě proto, že vás "přepadá" neočekávaně -jako nápad. A také nelze předpokládat-jako chaos. 

Chaosu si v tomto případě ceňte; pomůže vám, když nebudou  vaše předpoklady  a teorie správně  fungovat.   Budou se bortit jako ve víru tornáda  a vy budete  nuceni hledat jejich nové  a smysluplné uspořádání. 

Ale abych příliš neodbočoval z cesty. - Jedu autobusem a ve sluchátkách mi zní Sinatrovo: "Ááááj did it wu-wej". Mířím do lázní. Proč právě tam? Právě kvůli onomu "nicnedělání". A také proto, že tam mají dostatek van. To je totiž po autobusu druhé místo, kde podle "statistik" nejčastěji napadají nápady. 

Po cestě autobusem a relaxační koupeli jsem však natolik unavený, že jen padnu do postele. To je totiž třetí místo, kde nejčastěji napadají nápady.

- Usnu. O  tom, že bych mohl dostat nějaký zajímavý nápad, si můžu nechat jenom zdát.