Střelený Kristus

Souprava metra se řítila koridorem jako neřízená střela,  dostihový kůň, jehož svaly náhle zatuhly, takže se  do stanice  nakonec doplazil  jako ocelová housenka.

Odpoledne pred "domem Johna Lennona".MJ

72nd Street. Četl jsem si zrovna noviny, když  s sebou muž stojící vedle mě   s sebou zčistajasna silně trhnul tak, že do  něj musel vjet proud - pomyslel jsem si.  Sevřel madlo natolik  silně, až mu  na hřbetě ruky vyrazily  žíly,  rozvětvené blesky.  Na čele temném jako letní bouřková obloha mu vyskočily krůpěje  potu coby stříbrné neposedné kapky rtuti. Volnou rukou si  povolil kravatu, na kořen nosu připostrčil  brýle  a  pak se sesunul  dolů po tyči jako namol opilá striptérka.

Někde na zemi musel najít ztracenej  mikrofon, protože když vstal, byl z něho úplně nový člověk. U košile si ohrnul rukávy zručněji nežli  dealer Herbalife  a po pár zvukových zkouškách už od podlahy vypálil zapálený spirituál "Kristus je mého srdce pán". Procpanou uličkou se prodíral ladně coby mechanický kačer, rozdával letáky a divoce u toho gestikuloval rukama.

Na jeho vystoupení jsem si vzpomněl v okamžiku, když jsem to odpoledne seděl na rohu Central Parku. Kolem domu kde zastřelili Johna Lennona to vypadalo jako na pouti.  Děti si vesele slepovaly ruce  k sobě cukrovou vatou a dospělí se bezstarostně proháněli v barevných rikša bryčkách. Opilí přítomností, světlopády slunce a proudem hudby.  Imagine all the people. Všichni vypadali  sympaticky střelení a Beatles byli zase slavnější nežli Kristus.

To jsou ty  chvíle, kdy se cítíte  naprosto v pohodě ať jste kdekoliv. Čas  kolem  teče jako med a obtáčí vás jistotou a pocitem, že se nacházíte v dobrých rukách. Problém nastane ve chvíli, kdy dojde k "věrolomnosti". Tahle  nakumulovaná víra se - navzdory všem managerským poučkám pozitivního myšlení - náhle nepředvídatelně zlomí a obrátí proti vám.   Zčista rána.  Jako blesk z čistého nebe.

Na Boží hod jsem í jsem z metra vystoupil  na čtyřicátédruhé a zdálky viděl barevné skvrny, nějaké větší srocení a dole na ulici pár lidí.  "Hledají mikrofon", řekl  jsem si  v nadsázce a chtěl celou situaci přejít jako nějakou partu střelených hlasatelů Ježíše. Dochvíle, nežli jsem přišel blíž a zjistil , že někteří z nich na zemi leží  postřelení.

To jsou naopak chvíle, kdy se nachvíli zastaví i pumpa neonového srdce. Zhasne se v komoře i v předsíni. Své velikonoční "přechodové rituály"  - spojené s vzestupem v hierarchii a s přijmem nových členů - , si zde odbyly neworské gangy. Otestovaly připravenost policie. Postřelili pár  "civilistů" a do kanálů   v rámci úlitby  odlili něco krve jako pramínek posvátné řeky Gangy.

New York je město s janusovskou tváří a na každém rohu ukazuje svou morální dvojznačnost. To ráno, nežli se  gangesteři  vydali do akce, se jistě pro svůj úspěch  pomodlili nad cornflaky.

Fmmm. Kolem nosu mi  přejede bílá dodávka a náraz vzduchu mě  nachvíli vytrhne z přemítání o (ne) smrtelnosti Brouka. Jakmile přijdu k sobě,  rozhlédnu se - abych v bezpečí přešel ulici - a vydávám se dál do nitra neonového pralesa.  Naposledy se ohlédnu a lehce zakloním hlavu. Nademnou spatřím poutač:
Vítejte v New Yorku. All you need is love.