Selfie na háku

Centrum Malakky připomínalo pouť. Kolem náměstí projížděly alegorické rikši, které byly vytuněné  tu do podoby Supermana, tu do Hello Kitty,  a  na celé kolo vyřvávaly globální popové odrhovačky z vestavěných reproduktorů...

Turisté, kteří se vydali na  okružní jízdu přístavem, v němž se dodnes zachovala brána někdejší portugalské pevnosti a  zbytky svatopavelského kostela, vyhledávali památky, na jejichž atraktivním pozadí by se na památku zvěčnili. Kolem sebe divoce  šermovali selfie - tyčemi, div že se jimi nepropíchli, a zbytek  měli na háku.

Světské a posvátné  rovněž se potkalo na pouti, na níž se za brzkého májového rána vydala komunita Chitty, pocházející z tamilského etnika obchodníků odkojených  indickým svazovým státem Tamilnádu, kteří se v Malace usadili  ještě v době, kdy byla  suverénním sultanátem.

Záhy na to však byla Malakka dobyta námořními portugalskými dobyvateli (1511), přetrhla se "pupeční šnůra", která Chitty - Tamily spojovala s rodnou zemí, a na její místo byl natažen řetěz tradice, v jejímž rámci si každoročně připomínají svůj původ a kulturu.

Svátek Thiruvizha začíná chladivou rituální očistou v nejstarším hinduistickém chrámu Sri Poyatha Moorthi (1781), jenž v Malajsii postavil  Thavinayangary Chitty, a pokračuje po cca 3 km dlouhé cestě do domovské osady. Cestu do /provází temně dunivé  bubnování, propichování kůže "rybími háky", tyčemi a jehlicemi,  z kloubů vymknutý tanec, manicky  hrůzné výbuchy mašíblovského smíchu, ochlazování horkých hlav,  divoce - výtržnické  svíjení a rozvíjení  ze spánku vybuzené  kundalini, posvátná hrůza i třes tremenda maiestas...Vše postupně směřuje k transu, transcendenci a božímu přijetí: lidské postroje táhnoucí vozy naložené obětinami  kavadi se obřadně odstrojují v mateřském chrámu a přinesené dary se skládají k nohám bohyně Mariamman, která se ze všeho nejraději koupe v lahodném plnotučném mléce...