S kůží na trh

aneb z jakých látek je sešita kreativní ekonomie?

    Byl to malý, přehlédnutelný krámek zapadnutý v sardinské Olbii. Jméno na černé plechové ceduli nad ním - a když jsem úkosem nahlédl dovnitř, viděl jsem barvy/košík/jehly/magazíny/ kabely a šaty jakoby sešité z různých natrhaných kousků.

Napodruhé jsem se osmělil, vešel dovnitř a oslovil tu snědou a nenápadnou mladou dámu. Se zájmem, jakože se mi to všechno "piáče"; líbí.  Giovanna byla původním vzděláním architekt. Návrhářství byla - jak říkala-její vášeň.

    Zajímalo mě, jak jí to běží, jde na odbyt. Zkrátka jak si  stojí na trhu.

    Nestěžovala si. "Mám příznivce, kteří si to oblíbili. Ale většinu tvoří cizinci, kteří jsem přijedou a nebo si to koupí přes internet".

    Trochu jsem váhal, ale ukázala mi i knihu zakázek, které se dalo věřit. Malá snědá Sicilanka, která myslela ekonomicky globálně a jednala lokálně.

    Až později mi došlo, že právě její zapadlý butik s módou a modely je modelem úspěšné "kreativní ekonomie", která navazuje na tu "znalostní". A to v modelu, kterým jsem si kdysi zjednodušeně pojmenoval 3 IN (inteligence, inovace, instinkt). 

    Na tomto trhu, agoře, se již jen neutkávají myšlenky, ale i příze, které se stávají osou "kulturního průmyslu", ve kterém i roztrhané  děravé "hadry" mohou nést  svůj produktový význam - a tedy hodnotu.     

   Pořád mi však nelícovalo  - když jsem se díval na všechny ty artefakty z dílny - co je tím "čtvrtým elementem", který rozhodne o tom, že se právě tento menšinový styl  člověku líbí natolik, že si to koupí.

   Osobně mě to tolik "nebralo", neušila mi to "na tělo".  A to bylo zároveň  zjištění, které mi v té  mozaice chybělo.

  - Byla totiž  osobní, výrazná.  Nemuselo a nemusí se to líbit každému, ale své příznivce a kupce si  našla. Nebyla velkovýrobcem ani "arbitrem vkusu z Plusu".

     Být osobní - mít svůj osobitý nekopírující styl, ale i  osobnostní vklad - se neučí ani na elitních univerzitách, které  produkují mezioborové kreativce a šífaře moderní pohyblivé ekonomiky.  Nenašel jsem to ani v "osnovách" roku 2009, který Rada EU ustanovila jako "rok kreativity a inovace". A nedomnívám se, že být osobní = předvádět nutně duševní striptýz.

   Přesto si myslím, že v tomto smyslu "jít s kůží na trh", kde vás mohou roztrhat, je nejen výraz odvahy, ale i osobnostní předpoklad úspěchu nové ekonomiky.

                                                                                                                                                                MJ