Politická kultura a brusle z Bruselu

České slovo "brusle"  údajně přibruslilo do našeho slovníku až z "dalekého" Bruselu. Když prý jeli poslové českého krále Jiřího z Poděbrad na  "zahraniční  cestu" po Evropě, tu viděli u Bruselu místní lid rejdit po ledě na zvláštních nožích, které pojmenovali "brusle".  O to, zda je jimi  vůbec možné zanechat "národní rejhy"  nejen na "malém českém rybníčku", ale i v rámci "nadnárodní" instituce EU, se zajímali kulturní antropologové.

Cesky idylicky rybnicek.J.Lada

  České předsednictví v Radě EU s sebou přirozeně přineslo větší  zájem médií. Ta- jako curlingové bóje - poslala do Evropy některé naše národní skandalony a rysy "české politické kultury". Nežli je dáme k ledu, je třeba říci, že politická kultura neznamená jen to, zda se některý z vysokých politických představitelů chová "nekulturně" tak, že se to lidem ne/líbí. Politická kultura je v podstatě sumou typických "zvyků" toho kterého"národa", která se navenek vykresluje jako její charakteristický rejstřík chování a jednání. 

  Nadnárodní instituce EU se navenek jeví jako uhlazená hladina rybníka, pod jejíž ledovou krustu není možné pořádně proniknout, a která navenek zrcadlí mediální obraz, jaký  si zamane.  Novinář  Derk Jan Eppink  ji zobrazuje jako svět podobně  uhlazených čínských  mandarínů, kteří si zakládají na alibismu, intrikách, lstech , vlastním prospěchu a moci.

  Sociální antropologové, kteří dlouhodobě   zúčastněně pozorovali evropské úředníky, politiky či poslance  v Bruselu, Štrasburku a Lucemburku, je více méně viděli shodně. Ale dodávají, že nadnárodní EU komise je přes tento  "uhlazený povrch " v podstatě postavena na střetu  národních  (politických) kultur. 

  Francouzi ji kupříkladu díky svému silnému postavení v prvních desetiletích eurointegrace vetkli organizační strukturu. Silný formalismus s byrokratickými rysy, ale i neformální mocenské vazby kuloárního typu. To, v čem jsou zběhlí  "žabožrouti" , bruslí naopak "Vikingové", kultury severoevropských zemí. Belgickou domácí politiku zase údajně charakterizuje vnitřní roztříštěnost, která - aby nenarušila onu "uhlazenou hladinu" eurorybníka-  je předmětem neustálého vyjednávání a kompromisů. 

  Při pozorování úředníků pracujících ve vybraných institucích tak EU antropologové zjistili, že ve skutečnosti kontakt s příslušníky jiných národních kultur nevede k tvorbě nějaké společné evropské identity, ale spíše naopak ke zdůrazňování vlastní odlišnosti od jiných národů.

   Eurorybník tak představuje spíše prostor, v němž národy a jejich kultury sice netají jako v multikulti tyglíku, ale  naopak zamrzají do hladiny, která vytváří jakési hokejové kolbiště  pro střetávání národních politických kultur. Euroskeptiky nevyjímaje - ti samozřejmě tvrdí, že to ve skutečnosti není zamrzlý rybník, ale páchnoucí močál. 
 






  Otázkou zůstává, jaké na tomto  bruselském "eurorybníku" zanechají stopy  bruslí své politické kultury  Češi... A nebo z něj jen "po švejkovsku" umně vybruslí?