Po čuchu

aneb jak s námi cit zachází i schází

Povsimneme si onoho harmonicky do siroka rozevreneho chripi, znaciciho "peace in mind" v kontrastu s excesivne prerazenym nosem pin-up-girl playboye, Jessicy Simpson v perexu, znacici "silu citu" jejiho partnera.foto (c) Lydie S.

 Lidská schopnost cítit - ať již vůně, emoce, vzruchy či pachy - je často vědomě přehlížená, ale o to více mocná. Nemusíme trpět fenomenálními čichovými schopnostmi jako Jean Baptiste Grenouille(1),  harmonie našeho vnitřního světa nemusí být komponována "absolutním čichem", stačí jen zavřít oči - a jen tak se nadechnout. Ucítíte nejen vůně toho, co máte bezprostředně a fyzicky před sebou: ranní kávu, naškrobenou košili, vlhký tropický vzduch či slanou vůni oceánu, ale i zvláštní "čichové akordy" zapsané ve vaší paměti, které se prolínají s počitky, pocity i emocemi a komponují naše vnitřní ladění.

 Může to být vzpomínka na parfém z růží, vůně čerstvě zmoklých vlasů , organický zápach marockého tržiště, stejně jako (...)

 Přijít náhle o čich- zdálo by se nám - "nepřijdeme o moc". Zkuste si však zkusmo na čas ucpat nos a budete se cítit jako bez ruky; ucítíte to, že ono mystické propojení dechu-ducha (3) , cítění či vycítění, je kupodivu zcela flagrantní.

 Čich*je zcela neopomenutelným smyslem emocionální blízkosti a pouta: intenzivní vůně korsické keřovité macchie by prý Napoleona, alespoň v jeho vlasteneckých záchvatech, vždy neomylně i se zavázanýma očima, směřovala do jeho rodiště (...) stejně jako lidský polibek je ve své podstatě "eskymáckým nosotřením": vede ke sblížení  nejen osobních "pachových podpisů", toho, jak nám kdo voní či ne, ale je  i "nosníkem" (pro) cítění  libých emocí.

 Jako "šestý smysl" se  čich a schopnost cítění projevuje ve sférách intuice a empatie a vyvolává pocity, které se z pocitů přepisují do vět : "na tom člověku mi něco (ne)voní" , "cítím, že se něco stane", "něco je ve vzduchu..."

 A tak se i "čichové patologie" ve svém významovém pokrytí nápadně sbíhají. Zatímco Jean Baptiste Grenouille cítil fyzicky natolik intenzivně,  že byl kvůli  obtížné zachytitelnosti a uchování  pachů schopen zabíjet, velice vzácně se vyskytují i trvalé anetické psychopatické poruchy osobnosti (4),  při kterých je člověk přecitlivělý a zároveň absolutně necitlivý a neempatický . Tyto póly se téměř se železnou pravidelností projevují v zcela opačných situacích, než by měly, a tak takový člověk, ve snaze uchránit se vlastního citového zranění, "zabíjí" nepřímo tak, že nevědomě způsobuje druhým opakovaná citová zranění.

 Zcela paradoxně tak za obrannou emocionální hrubostí  a anestézií (5)  ničí vztahy a lidi, kteří jsou mu "pu čuchu" nejbližší a nejmilejší. Raději s nimi na dálku manipuluje zcela podle svých nálad a tužeb, bez jakékoliv schopnosti vcítění, do jaké hry - v rámci své touhy  po pozornosti a neopuštěnosti -  je to vlastně svou citovou excesivitou zavádí. Má totiž   nízko položený "citový práh" a  potřebuje až fanaticky "cítít (nadprahově) mnohem víc", nežli obyčejně v neextrémních citových polohách stačí a na ničem než na sobě samém mu v posledku nesejde. (6)

 Protože takový člověk sám dostal opakovaně přes nos, jeho "cit" již nefunguje jak má. V rámci přecitlivělosti si vždy čichem, jako "šestým smyslem" a téměř "neomylně", znovu vybere za nové,  potenciálně emocionálně blízké lidi ty, které mu ještě více rozbijou, namísto narovnají,  jeho párkrát "přeražený nos".

-  Citliví lidé jsou křehcí, duše citlivé a všichni do jednoho nemáme někdy "nos" na ty  správné lidi.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(1) J.B.Grenouille, historická postava jakéhosi "idiota savant" přes čich,  románizovaná kazuistika P.Suskinda a zfilmována v díle Parfém: příběh vraha.

(2)Lady Li-dy S. aka Lee-Loo, Vietnam. (fotografie, která "vyvolána" přivolala citové vzpomínky, avšak zcela příjemné a zcela se netýkající se popisu "anetické kazuistiky" a vedla bezprostředně k sepsání tohoto zápisu "po čuchu").

(3)Srov. např. Genesis či Hérakleitovy zlomkovité výroky typu "Duše čichají k Hádu"apod.

(4)Viz. krátká kazuistika, ke které jsem půl roku sbíral data.

(5)Srov. se základními ego-obrannými mechanismy A. Freudové viz např.  http://www.heureka-cz.eu/index_d2dd262256123a42094b6126b9d9b338.html

(6) Souvisí s podrážděním CNS a jejími "vzruchy" a "útlumy" - "vzplanutím" a "ochlazením".

* Čichem na vědecky e m p i r i c k é zhodnocení tohoto tématu disponuje kupříkladu Dr. J.Havlíček z katedry  "etologie člověka" (http://www.fhs.cuni.cz/etologie).

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O tom, co nám "voní a nevoní" budu blízce pravděpodobně bude připravovat projekt pro http://www-national-geographic.cz