O štěstí u plotny

“Ty si jako myslíš, že  já tady jako strávim celej život u plotny a budu ti vyvařovat teplý večeře? Zkazil si mi celej život!!! Že já nešťastná  si nevzala Pištu Hufnágla!!!”  Ozvývá se mi v uších zvláštní kombinace socialistického realismu a socialistických  sci-fi pohádek.”

“A ty si myslíš, že já se v práci jakože  flákám? A za co by sis koupila ty šminky a kabelku? A že přijdu z práce unavenej a chci teplou večeři na stole? Jo kdybych ti tak přitáh to video, co maj sousedi, co? To bys aspoň na chvíli zavřela hubu.”

- Ekonomie štěstí kdysi prokázala “paradox”, že ukazatelem blaha či pociťované kvality života není prostá kvantita spotřebovávaného zboží, ale kvalita toho, jak  dobře se lidem žije, co je naplňuje smyslupností.

V současné době se navíc to, co uspokojuje nebiologické potřeby, stává  na osobní míru vystavěným vnitřním prostorem. Konzumaci fragmentů filmů, fotografií, kusých informací  či  příběhů, které si naložíme jako každodenní porci na talíř  kupříkladu v prostředí sociálních sítí, nejde vážit jako zboží -  a ve své podstatě je nám to   k dispozici  téměř  zadarmo.

Tímto způsobem si vytváříme  nejen osobní mediální kanál, ale   i “bublinu” kolem sebe , ve které  se  cítíme  dobře, protože si ji vytváříme sami a na míru - podobě  jako šaty.

“Svět venku” jakoby na úkor našeho “světa na míru”  trochu ztrácel na přitažlivosti, protože  nám občas “nesedí”. Vyhovují nám možnosti takto střižené  ekonomie - ta je ostatně od základu správou či managmentem  vlastní domácnosti (oikos - oikonomia).

Z pohledu žen se  tato možnost  navíc zdá zcela optimistická a naplňující, podobně  jako ono svůdné  zlatavé světlo z reklamy na piškoty Opavia. Hromadně opouštějí ponižující úvazek u plotny, emancipují se, studují gender, rozlétají se do světa, podnikají, popřípadě s vypětím všech sil kombinují “tradiční domácnost” s kariérou.

“Naštěstí” v jejich pracovním nasazení nemají čas na to, aby si přečetly nedávnou ekonomickou studii Paradox klesající spokojenosti žen. Podle ní radost a spokojenost se životem z života žen v posledních 35 letech znatelně vyprchává, a to i v porovnání s muží, které v podstatě téměř ve všech měřitelných faktorech emancipačních snah postupně vyrovnávají.

Není se v podstatě čemu divit. Pokud se dříve život ženy “točil kolem plotny”, má dnes nepoměrně více podnětů, které “musí “zpracovávat. Nejsou to jen ony neomezené virtuální světy na míru, ale i  soutěž s muži či  sebehodnocení v rámci “úspěšnosti” vlastní kariéry.

Aby toho nebylo dost, tak žena dnes “musí” být stále krásná a  žádoucí a  svou krásu průběžné prezentovat.  Na   životní cestě  pak  mohou pod tímto tlakem převážít  úzkosti a deprese ze sebe sama, které obnaží skutečnost, že ona bublina světa utvořeného na vlastní míru byla v podstatě falešná a prázdná.

Pokud byly  v podstatě  “ženy u plotny” šťastnější, pak je to zjištění, které může být  výhodné zavčasu  zvážit. V opačném případě může totiž  vmžiku převrátit nejen domácnost, ale i celou “ekonomii osobního štěstí” naruby.

http://www.josephy.cz