O bulváru, klíštěti a policajtech

Na rušném bulváru se potká klíště a policajt..."- ne to není začátek vtipu, pouze pár jevů, které mají něco společného, pohromadě. K smíchu to asi nebude.

Píší se padesátá léta, jsme v Los Angeles a v dnešním výtisku bulvárního casopisu L.A. Prísne tajné si jako obvykle mužeme precíst další dávku velmi duverných spekulací. Nejvyšší z mafiánských šéfu práve putoval za katr a je jen otázkou casu, kdy se na ..

     Bulvární novinář se ke své oběti přisaje a nepustí - jako klíště.  Připodobění k tomuto parazitujícímu členovci  je však přiléhavé jen částečně. Oběť sice poskytuje životadárný zdroj, a tak klíště saje, dokud to jde,  ale občas se   dobrovolně změní v obětavého "krevního dárce". 

   Klíště nemá právě velký a sofistikovaný mozek, a to ani když je nacucané. Podobně  jednoduchým pohybem lze odstranit a pokud není infikované, nenapáchá větší škody.

     Ke klíštěti se totiž musí symbioticky přisát "policajt okresního formátu", aby vylepšil jeho IQ skór:    bulvární praxe totiž  ve své podstatě používá kombinované metody kriminalistiky i zločinu.

     Své oběti totiž beztrestně monitoruje,  sleduje, fotografuje a skandalizuje až na hranici "stalkingu". "Odhaluje" skryté, vysýpá Pandořiny skřínky i koše s odpadky a s ním soukromý prostor obrací na prostor veřejný. - Pochopitelně často bez "povolení k prohlídce".  Někoho někde  "přistihne na hruškách" a jeho chování  prezentuje jako "odsouzeníhodné" i  s "presumpcí neviny".

    Jednou z nejčastějších bulvárně-fízláckých otázek je: "co na sebe prásknete" a/nebo "co na koho prásknete", která se ujala i po skončení stejnojmenného pořadu.

     Pokud tak čirou náhodou  neučiníte a nepodlehnete tlaku, bulvár si  něco trestuhodného vymyslí: třebaže jste byl(a) napaden(a) klíštětem a dohromady jste  se spustili s ovcí. Tato bulvární skandalizace skutečnosti pak vede k tomu, že abyste byl   "zajímavý" , musíte si něco vymyslet, abyste nestáli  jako ležák. Někteří lidé s nezajímavým a nudným životem po těchto informacích přímo pasou - jako ovce napadené motolicí.

    Jednou z nejnovějších technik bulváru je aplikace  známé hry na "hodného a zlého policajta". Toho prvního představuje tzv. bulvár "zlý",  druhého bulvár "laskavý a hodný". První z nich někoho očerní a zostudí,  ten druhý oběti želí a lituje a cítí s ní soucit. Jak morální . Ve skutečnosti však jde jen o bulvární konkurenci: "hodný"  bulvár spíše breči nad tím, že tuto kauzu neurval dřív, a tak cizopasí alespoň na sentimentu.

   Zřejmě z toho důvodu se  objevil třetí typ "objevného" bulvární relace", ve kterém Agáta Hanychová uvádí vše, co se píše v bulváru "na pravou míru". Tedy "dementuje".  Slyšel jsem to dvakrát a ačkoliv nic osobního proti A.H. nemám, tento druh "bulvárního dementi" se svou formou  blíží inteligenci klíštěti a "morálkou" hyeně.

       Nejsem "Ďáblův advokát", abych soudil, co je dobré a špatné, ale bulvární  hru na "zlého a dobrého policajta"  považuji za silně pokryteckou, zejména proto, že se zaštiťuje "poptávkou" a "morálkou".

       Vedle těch, kteří mají potřebu přitahovat pozornost tím, že umělě  vyrábějí "skandály", nechají se tak i  fotografovat a pouštějí to do "krevního oběhu" drbů, jsou i tací, kteří pozornost přitahují protože něco umí.  Není to jen otázkou osobního vkusu: i prostřednictvím  sekskandálů se vyrábějí celebrity, které nejsou začasté ničím jiným nežli celebritou z povolání. Včetně ekonomických výhod.

   To, že jsou "nejžádanější modelkou", mají titul "nejdelši nohy" jsou jen umělé "šlechtické či akademické tituly", které zvyšují jejich hodnotu na trhu a nabalují na sebe další klíšťata jako nakopnutý  pekinés rotující z kopce dubovým podrostem.

     Tyto přeplácené "elity" tyjí  z toho, že dodávají "společenský lesk" či poskytují "vzor", který slouží začasté jako vzor společenské nápodoby.

     Cena za toto "výsluní" je taková, že pokud někdo není vyloženě bulváru chytřejší, jeho soukromí a nitro se nápadně podobá  vypuštěnému a  poledním sluncem nasvícenému betonovému bazénu.

      Není smyslem lidského světa ani "konstrukce člověka" ukazovat a říkat bez obalu to nejniternější: tajemství a soukromí je tu od toho, aby poskytovalo   určitou sociální clonu. To by mohly jinak rovnou zmizet stěny, sociální zařízení a mohli bychom chodit obráceni vnitřnostmi ven,  aby mohl být prosvícen opravdu každý náš kout.

       Přeexponované hvězdy časem odhalují téměř vše, protože jako oběti bulvárních mýtů už nemají co nabídnout : až na  báchorky.  Dokonce i Agáta Hanychová má jen dvě prsa a musí se s tímto savčím - pro bulvár nevhodným omezením - vyrovnat. Se třemi by šly již  přece jen dělat různé odhalovací kombinace.

      Pokud  si to však  "publikum žádá", je třeba "maso" nejdříve   pořádně připepřit,  nežli se  hodí do arény  zvědavým a rozmlsaným tygrům.

      Má-li však celebrita k dispozici takový luxus, že ve jménu "dobrého a zlého bulváru" získává prostor a tučné peníze jak v médiích, kde skandály vyrábí, tak v těch, kde je "dementuje" - tak je to minimálně na krátké zamyšlení.  Takto totiž   bulvarizace prorůstá žánry a okupuje  stále větší životní prostor.

     Morálku? tu  bych do toho ale skutečně netahal.  Za vymyšlení této  bulvární hry na "zlého a hodného policajta" by se, všechna čest,  nemusel stydět ani Dr. Hannibal Lecter.

       Kdyby se - nedej bože - dal na bulvár. 

                                                                                                                                                                MJ

-