Markýz de Sade aneb jak jsem (m)učil

"Dobrý den, příjemně se uvolněte, vítám vás u dnešní přednášky, která bude tentokráte věnována Markýzi de Sadeovi; ostatně, jeho postřehy o evoluci jsou trefné, ale nepříliš známé...."

Okamžik, nežli poprvé vstoupíte jako vyučující do přednáškové místnosti či auly, působí z počátku až mučivou úzkost, ale žádnou slast. Copakmámsakrakohoučit; mámjávůbeccokohoučitanaučit? - točí se v hlavě jako rozjívená káča.

-Vykašli se na ní, běž a spusť.

Tak tedy jdu; v okamžiku, kdy překročím ten práh, mám z poloviny vyhráno. Mozek se vyhoupne na vlnu.

Tento přechodový rituál, kdy - byť třeba poprvé a naposledy - odučíte univerzitní kurz na UK, je však zároveň  mezníkem, kdy se začnou hroutit (vzhledem k prospěchu na  SŠ) někteří vaši středoškolští profesoři a spolehlivě se vám neozve žádný tehdější spolužák, který by měl pocit, že je to úspěch.

Nemusí  se vám ozvat žádný.  Spolužačka z VŠ vám nepůjčí poznámky ze státnic z teorií, které už rok nepotřebuje, protože by vám to mohlo zřejmě  nějakým způsobem pomoci. Pokud se nebavíte s každým, protože třeba nemáte čas, lidé vás začnou za zády pomlouvat z nadřazenosti a budou se vás  snažit srazit pokaždé, co jim dáte příležitost.

Prestiž, pseudoprestiž i všelijaké V.I.P tituly idnesu působí na hodně lidí, kteří si o vás dělají názor, jako odznak arogance a povýšenosti. Pokud je "statut" nějakým způsobem "vidět", můžete klidně  ležet bezvládně na zemi,  mít osobní život v naprostém rozpadu, ale iluze "v.i.p" síly působí, že "silným" se nepomáhá, protože to "nepotřebují".

-  Nikomu by však nemělo uniknout to, že tato "síla" je však často u lidí jen výsledkem toho, že se (ještě) nevzdali a snaží se dále vyvíjet.  Ale evoluce si nemilosrdně brousí zuby a drápy na každého.

Proto jsou důležití ti, kteří nás ve škole  "duchovně odchovali" a kteří nás připravují na možnosti lépe čelit životu a hledat vývojové alternativy pro chvíle, kdy se nám nedaří tak, že bychom to nejradši celé zabalili.

Mně jich v životě na každém stupni mnoho pomohlo, proto jsem se snažil některé tyto zhodnocené zkušenosti  předat. Vděk není otázkou "de Sadeových pout", ale formou závazku.

Pokud totiž nepřidáte něco navíc, třeba informace zhodnocené do poznatku či vystříbřenou životní zkušenost, studenti dnešní doby se mohou- celkem oprávněně - vykašlat na přednášky,  zůstat  doma a učit se z knih či internetu.

- Evoluce vzdělávání je neúprosná a nemilosrdně si brousí zuby a drápy na každého. 

MJ