Kratinoha

-     to slovo jsem zaslechl někdy krátce v polospánku, kdy mi hlava poskakovala z opěradla na opěradlo a vnímal jsem rytmus dlažebních kostek  jako bych seděl na koni jedoucím Cenu Vítězného Oblouku.  Nahoru úzkými uličkami a pádem střemhlav  dolů.

Mont - mar - tr.  - První cesta do Paříže trvala dlouho a neprobíhala právě mílovými kroky. Hotové montmartyrium.

Vyprávěním o  “Kratinohovi”  krátil průvodce dlouhou chvíli.  “Náš milý  kratinoha….,” začínal  slibně, ale sotva že se nadechl  k  epickému oblouku, rychle mu došel dech.  Jakobych do té doby neslyšel o Toulouse-Lautrecovi.

-  Nohy měl krátké,  jednu dokonce kratší nežli druhou a v mládí si do skicáře napsal: ” Pomyslím-li, že mít jen o něco delší nohy, nikdy bych nemaloval.”

K dovršení svého osudu, který si nenamaloval zrovna růžovýma barvama, však  šel Lautrec rychle naproti. Doslova běžel. Tak rychle kmital těma trpasličíma nožičkama, až se zdálo, že se nedotýkají země a on se nad okraji propasti vznesl jako pták.

V průběhu svého krátkého života však “Kratinoha” nepřišel zkrátka.  Mohl stejně  snadno obdivně  vzhlížet k tanečnicím slavného kabaretu Moulin Rouge, jako se jim dívat pod sukně.

Osudu neujdeš;  říkal jsem si , když jsem na Montmarteru zabloudil.  Vždy si mě  našly. Nemohl jsem jim uhnout. Její zvláštní, neurčité , řasami obrvené “  a po galských předcích bleděmodré oči” měly  výraz Rimbauda ze slavné Carjatovy fotografie. Do té doby jsem nebyl na modrou; ani na tu pařížskou a   dodnes určitě nevím, zda to byly oči od charlevillské řeky Meusy a/nebo oči Medúsy, za kterými se člověk neměl ohlížet, protože jej spálí na popel.

Při cestě životem je někdy nesnadné rozpoznat, co je “života běh” - a co jungovský “protiběh”. Na to, abychom byli schopní rozlišit, co nám “osud” přichystal  “naschvál” proti naším očekáváním,  jsme totiž krátcí. Stejně tak jako nedokážeme určit bez odstupu , co bylo pro nás dobré- a co zlé.

-  Kratinoha.  To slovo jsem zaslechl někdy krátce v polospánku, kdy mi hlava poskakovala z opěradla na opěradlo a vnímal jsem rytmus dlažebních kostek  jako bych seděl na koni jedoucím Cenu Vítězného Oblouku.

-Nepotřeboval štafle ani dlouhé nohy, aby dokázal přeskočit životní překážky.

                                                                                                                                                           MJ