Jak mít doma Itálii

aneb na čem záleží Italům

Monica Bellucci a jeji "belle figura".Vanity Fair

    "Grazie, signore ...a ta vaše squadrra azzura v neděli na Euru  končí" - chtěl jsem ten den ještě narychlo poskládat italsky, abych dal průchod emocím po neúspěšné obchodní domluvě, která ještě půl dne před byla sjednána a deklarována na "120 procent".

    Na italskou mentalitu si- třeba v Římě- rychle a snadno zvyknete, zvláště takové osobnostní typy, které mají "Itálii" i doma. Tak za týden se po ránu kolem oběda pravidelně přistihnete u cafe picollo před kostelem Santa Maria Maggiore ve velkých slunečních fejkových brýlích od Gucciho, jak v božském klidu pozorujete rozbíhající se tep metropole, tu Dantovu božskou komedii, to parkování, které se neobejde bez bourání a otlačenin, zvuky klaksonů, nárazy parfémů a chůzi primadon, za nimiž se ohlížíte v ulicích pod Capitolinem , protože si nejste jisti, zda právě tohle nebyla Monica Bellucci.

    Přijde vám, že  rychlost vaší italské enkutlurace v podstatě prolétla jako Alfa Romeo hnaná na plný plyn. Vy a temperamentní gesta, jimiž se začleňujete do rytmu a synchronizovaného výrazu splynutí. Vycítíte totiž, že pouhá upocená turistická šmudla ověšená fotoaparátem, ledvinkou a obutá v pohodlných botách chodičkách, je pro Italy, kteří si tak potrpí na "bella figura",  něco, co se akceptuje ekonomicky, ale jinak se přechází s ohrnutým nosem.

  -"Bella figura", to je totiž první i poslední dojem, který musíte vysílat a jenž je  složený z elegantního mixu krásy, upravenosti, formy, módního stylu, vzdělání a sociálního statutu, abyste byli společensky akceptováni.

   Situace se může zcela obrátit, když vás doma  seznámí  po mnoho let "domestikovaný" Ital se svým grandiózním podnikatelským záměrem, ale oblečený je již poněkud odfláknutě: počesku. Nemáte důvod ho ale nebrat vážně. Na začátku je to sice to stejné "čiáo, komesta.." a družné řeči o fotbale, Gigim a Aleně Šeredové, ale Ital mluví bez problémů tři setkání česky a vše vykládá zcela transparentně a podložené již zdárně fungujícím "precedentem" v podobě podobného realizovaného projektu zaštítěného i jeho zástupcem.

   O to je větší váš šok, kdy na schůzku,kde má dojít již k podpisu dohodnutých smluv, přijde ten stejný Ital, ale již od prvního kontaktu poněkud zatažený a nezvykle odstupný, schoulený a nedružný. Jeho "bella figura" a tedy tzv. "formát", je ta tam. To, co předevede, není nic menšího, nežli role pantalona v commedia dell´arte: snaží se vám přes překladatelku, kterou si s sebou přivede, bez jediného českého slova namluvit, že jste si nerozuměli

   : Řečeno jinými slovy, že za týden úplně zapoměl česky a  vy že jste (tedy já) úplný pitomec a ne  "uomo sapiens sapiens". A snaží se to tvrdit i přes to, že se sám chytá do úplných alogismů patrných v obou jazykových překladech.

   Potom si plněji uvědomíte  známá nebo přičítaná italská kulturní specifika, které byste ale doma nečekali: velké sliby a taktéž chyby, povrchní pozlátko a la dolce vita, a že něco slíbit na 120 procent ještě nemusí znamenat vůbec nic.

   Ital nemůže ztratit tvář a tak i "belle figuru", to by měl starou belu. Radší vám namluví úplné nesmysly, jen aby neodhalil pravé důvody tohoto selhání, protože jejich trapnost je "menší", nežli jím vnímaná osobní potupa. To vás pochopitelně  ještě více uráží, ale pak se jakoby slitujete a necháte ho dohrát tu hru do konce, protože i pro něj je to výkon na hranici osobní cti a mateřský jazyk je mu rukojmím i  alibi.

  - Na konci setkání, když bylo povšem a překladatelka  o dva kroky poodstoupila, řekl milý Ital  za celou půlhodinu jediné české slovo : Promiň. A za celou tu dobu se také poprvé podíval do očí. To vše jakoby až za závorkou, po hře a "představení".

  Ať tak či tak, večer jsem se ale stejně přistihl, že podvědomě fandím na Euro ve fotbale těm "kletým Italům", protože mám stejně pro jejich mentalitu  určitou slabost i pochopení, přestože jsou často tak grandiózně přepjatí a nedrží slovo,  a   těším se, jak si k nim zase brzy zajdu na pizzu a kus řeči, při které nachvíli zapomenu česky: Amo(re) Roma.

     Italům  tak vedle dobré kuchyně, fotbalu také enormně záleží na kráse, estetickém sladu, frajeření,  zdraví, rodině, tradici, konzervatismu a náboženství a nemají důvod  z toho v jiném kraji a mravu slevovat, a to ani co se týče podnikání.

                                                                                                                                                           MJ