Emoce: zisk vs. ztráta...

závěrečná fotoreportáž z finále singlu WTA turnaje Prague Open: smích Zvonarevové a slzy slečny Viktorie.

    Dlouho očekávané finále s předpokládaným obsazením: Zvonareva- Azarenka, se z počátku vyvíjelo proti očekávanému kursu. Ještě než obecenstvo posedalo a utichlo, Zvonareva tekla 3:0. Azarenka hrála nezvykle přesně i agresivně zároveň, ale Věra se za vytrvalého pozvbuzování kouče: "Daváj Věra" či "Go forward". "Go on", "Good fight" míček od míčku metamorfovala v dobře seštelovanou ruskou mašinu se sílou a agresivitou pitbulla, ale stále s půvabem lehce se pohybujícího chrta. Azarenku postupně zatlačovala do defenzivy, ve které se Viktorie usazovala stále hlouběji, jelikož jí utíkaly nervy.Zprvu nervy, malé impulsy, které se projevovaly výkřiky : "što éta bylo?" po "sloppy shots", po házení raketou, až jí nakonec potáhl emoční mrak smutku a bezmocnosti, který se odrážel i na její svěšené hlavě i celé postuře.

Zatímco na jedné straně se jasně signalizovalo vítězství a radost, na druhé prohra, skleslost a smutek..

, který se nejlépe odrazil v mimice obou tváří. 

       Zatímco Věra si po předání turnajové trofeje užívala zájmu novinářů, Viktorie A. seděla asi po hodině již sama u tréninkového dvorce, v zeleném tričku, balerínách a obtažených džínách, telefonovala, psala a celkem nahlas plakala. Kdyby to nebyla ta samá bojovnice,  zdálo by se to patetické, snad až rozmazlené, nebýt toho, že i v téhle chvíli si našla čas na podpisy či kus řeči. Ptal-li jsem se řečnicky v konečném díle - a nebo že by Viktorie ukázala ještě nějaké emoce, stalo se. Ukázala a nestyděla se za ně.