Praha. Nepředstavuje jen geometrický prostor. Souřadnice GPS. Jak ji každý jednotlivý člověk vidí, cítí a jak ji má vevnitř zakreslenu, je součástí jeho osobních mentálních map. Tady je jedna z nich. Kdo chce, může se podle ní - od úsvitu do soumraku - tam a zpět projít. Možná je součástí více příběhů lidí, který jsou do ní zakreslený a je v ní tak i vaše zkušenost:
Vodičkova-Lazarská
Život na ulici může bejt docela drama. "Bulvární drama", ve kterym se mísí pach zvětralého piva z bufetu s blouznivou vůní mořské soli v Levantě. Odvrácený příběhy z ulice, po níž korzuje "smetánka" a hvězdy, k nimž ze dna vzhlíží "lůza" jako slepec, prostitutka či šílenec, která deklamuje jejich jméno z bulvárních plátků a přepisuje tak zároveň topografii toho, co je "vysoké" a "nízké".
Součástí týhle trasy není jen táhlá výkladní skříň Diesel a GAS, ale i kanály, z nichž se jako z otevřenýho poklopu podvědomí valí jako Potopa ven voda, útržky snů, nadoblačný vize i ubitost dna, spása i zatracení, smrt nehodou i zázračný Lazarovo zmrtvýchvstání, špína i nebeská čistota.
"Lidský odpad"? Možná. Pokud nás však nedovede k náhledu, že Vodičková-Lazarská je doslova živá tepna, na jejíchž krajích se nítí boláky jako výstražné majáky, které sice můžeme naoko přehlížet, ale které jsou produktem "recyklace společnosti". Signalizují nám odpor, ale i životní orientaci a ohraničují místa, kam bychom "nechtěli spadnout". Poskytují informace vynesené od těchto nedobrovolných průzkumníků dna a podsvětí.
"My nahoře", na palubě Archy, si sice "žijeme"v červeném sametu, ale hodnotu života si mnohdy neuvědomujeme. Kloužeme volně po povrchu modravého moře, zatímco jejich život je zápasem o každodenní povstávání a záchranu z hlubin vod Leviathanových.
Žižkov
: představte si typickej oprýskanej činžák, který je však průhlednej jako office-centrum na Karlově náměstí. A co víc, uvnitř zmizí stěny i zástěny a zóny soukromí prolnou s těmi veřejnými. Nabídne se tak intimní pohled do vnitřního i vnějšího ustrojení vztahů. Dyád, v nichž se párujou žižkovský frajeři, burani i lampasoví tepláci se svými protějšky.
Párečky k pohledání, které se rochní v průměrnosti, kterou ani nechtějí či neumějí přesáhnout. Vztahy, který drží pohromadě jen ekonomicko/sexuální protislužba - nebo nuda či setrvačnost. Všední uzývaná každodennost, pro kterou je jiskrou vzrušení jen diskotékové povyražení a hotovým výbuchem příchod něčeho nepoznaného- cizího do šedivé nudnosti.
Konkrétně bohatého mondénního cizince, který svou přítomností rozkolísá vratkost vztahů, pro které je romantická láska již pouhým nepraktickým obalem a balastem. Život v tomhle neviditelným žižkovským činžáku ukazuje vztahy ve své nahotě, mechaničnu a vyprázdněnosti. V pravdě moderních kulisách a tak, jak si to téměř nikdo z nás nepředstavuje, ale časem do toho s podivnou nevyhnutlností spadne . Akorát, že zpravidla mezi čtyřma očima a čtyřma neprůhlednýma stěnama a ne před zraky diváků.
Karlovo náměstí
je místem, kde stojí známý Faustův dům. Jeho "nájemník", herec Jenda, v něm však fyzicky nebydlí, pouze si jej kolem sebe mentálně vystavil. Byl tím, o kterém si čtou lidi ulice z příběhu Vodičková-Lazarská: úspěšným hercem, který měl vše, na co si vzpomene, ale bylo mu to málo.
A tak pokouší stejné démony, jako oni: alkohol, byť kvalitnější a tvrdší a podávaný z rukou samotného Mefista. Jeho prokletím je však blazeovanost a neschopnost žít průměr, jako ti ze "Žižkova".
Proto se pokouší procesem herectví, které karikuje, ale které je často vydáváno za vnitřní "alchymickou práci", nalézti "TO". "Zlato", vyšší smysl a naplnění, které však slepě nevidí před sebou, ani tehdy, když mu to před očima přehrávají ostatní postavy.
Neustále se přesahuje, protože si nemyslí, že nalézá "to pravé" a marnivě zrakem přechází obyčejné a všední. Jakoby žil duchem moderny, posedlostí sebou samým, individualismem a osobnostním rozvojem, ale i nejistotou identity, ve které už sám neví, zda je Faust, Don Juan či Quijote a nebo všechno dohromady.
Osud si mnohdy nevybírá a není vždy snadné, napsat si dle svých představ inscenaci, roli a postavit kulisy ve hře zvané život.
MJ
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Praha I-III.Divadlo Komedie. Koncept, režie, scéna: David Jařab. Kostýmy: Kamila Polívková.
Hrají:
Vodičkova-Lazarská http://www.prakomdiv.cz/newrep.asp?id=246&autor=3
Žižkov http://www.prakomdiv.cz/newrep.asp?id=274&autor=3
Karlovo náměstí http://www.prakomdiv.cz/newrep.asp?id=340&autor=3
