Chrám a cirkus

Z hlubin noci a  vejšky střešní terasy se zdálo, že se Jeruzalém  lehce vznáší na chuchvalcích ranní mlhy. Jeho pestrobarevný světla  vplouvaly  do dne unášivě jako člunky po vodě a rozjímavý ticho  jen  občas narušilo ztlumenený zaklapnutí konťáku a nebo výbuch smíchu, kterej rozzářil Chrámovou horu jako vánoční stromeček či cirkusový šapitó.

Poslední noc jsme měli posvátnej okršek pod nosem jak na stříbrnym podnose. Seříznutý temeno hory, na který byl vztyčenej  nad Jahvem vyvzdorovanej chrám , je místem prapůvodním,  posvátnym a odhraničenym od ostatního území.

Ke Zdi nářků  zavítal  každej z nás několikrát;  někteří  ještě tu noc, nežli se k ránu do vzduchu  vznesly  perutě erlajnz.  Bez ohledu na náboženský vyznání  či míru bezvěrství se z toho stával zvláštní návyk, pravidelnost a rituál. Za čas by možná někteří z nás za pomoci mimiker téměř splynuly s Židy, kteří  sem ze čtvrti Mea Šearim poletovali  tam a zpět  jako hejno havranů nabuzenejch kofeinem.

Jejich posvátnej čas je drahej - proletí městem  jako nezachytitelný stíny - tak rychle, aby  se  co nejdřív mohli uhnízdit ve spleti modliteb.

O tuhle zeď se  zaseknul genius loci a prostoupil ji svojí mocností. Bez něj a kulturních souvislostí  by byla  jen  světskou ruinou pohozenou někde uprostřed města, nebyla by prošpikovaná fáborkama přání a ani ten poslední Japonec by si ji nevycvak.

Vyznačuje však sakramentsky silný místo, na kterym došlo k posvátnýmu sňatku nebe se zemí. Tak jako v Jákobově snu,ve kterym se mu  zjevila působnost  sakrálního protnutí -   když se probudil, vzal  kámen, na němž usnul, postavil na něj posvátnej balvan a místo nazval Béth´él,- Dům Boží.

“Kouzlo” týhle zdi se tak   přenáší i na ty, který se s  mocí  génia locí  jinde osobně nesetkali.

-   “Viděl jsem Rabbiho Loewa…,” vypraví  ze sebe zcela vážně a  střízlivě  spolucestující  takhle k ránu.     Cože? - “Normálně.” A kde prosimtě? “No kde, před chvíli,  u zdi.” A nesplet sis ho?  byl  to určitě Rabbi Loew?

“No …-jistě! “. A jaks ho poznal? “Normálně, měl takový ty stoletý fousy a televize si ho tam furt kamerovala….”

Pestrobarevný světla  vplouvaly  do dne unášivě jako člunky po vodě a rozjímavý ticho  jen  občas narušilo ztlumenený zaklapnutí konťáku a nebo výbuch smíchu, kterej rozzářil Chrámovou horu jako vánoční stromeček či cirkusový šapitó.

Naposledy se ohlídnu  - a  v tu chvíli  pro mě není těžký uvěřit, že v tomhle  městě  někdy někdo  spatřil doslova zázraky.

(při příležitosti Chanuky, "svátku světel") MJ