Papež František den před svou volbou citoval biblický obraz, že Kristus stojí u dveří a klepe. K překvapení pak dodal: „Dnes Kristus klepe zevnitř církve a chce jít ven“.
Ano chce jít ven. Dlouho jsem přemýšlel nad těmito slovy, které ve svém kázání připomenul svého času prof. Tomáš Halík. Chci ven! Proč? A odkud a kam? A pak mě napadlo podívat se do Bible a znovu se zabývat, dnes jaksi „otřelou“ kapitolou o stvoření světa. Zde je popsáno, kterak Stvořitel pro člověka za šest dní stvořil Zemi. Mimochodem současná věda stále více potvrzuje, sice v jiném časovém rozpětí, tento proces shodný s knihou knih.
Ale zpátky ke znění Bible. Stvoření začíná: “Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“. A končí dnem sedmým, kdy Bůh zhodnotí své dílo a odpočívá.
Ani slovo o kapli, kostelu či katedrále. Proč? No ty jsou přeci pouze dílem lidí. Tedy lidé postavili tyto chrámy Boží s utkvělou představou, že zde budou spojeni s Bohem, který právě zde bude dávat „audienci“. A tak se na tuto myšlenku upjali, že zapomněli na svět, který byl pro ně velkoryse a s láskou stvořen. Také církev se uzavřela v těchto zdech a vně těchto zdí se její činnost pozvolna vytrácí. „Kristus klepe na dveře!“. Jeho Eminence Papež zde vlastně nabádá k novému/původnímu pojetí práce církve. Vyjděte ven a působte mezi lidmi v místech, které byly Bohem, pro ně vytvořeny.
Je to tak. Tím nepopírám důležitost a smysluplnost „božích stánků“, jen jsem přesvědčen, že v nich by měl člověk hledat hlavně sám sebe v tichém rozjímání. Buď s pomocí církevních služebníků, či sám se sebou. Vždyť člověka Bůh stvořil k obrazu svému a nařídil mu v jediného boha věřit! Tedy člověče, věř ve své schopnosti! Tichost a vznešenost kostelního prostoru tady pomůže nejen ujednotit si své myšlenky, ale také pochopit své místo ve společnosti a svoji důležitost a jedinečnost.
Ale Boha, toho musíme hledat tam, kde jeho dílo bylo vytvořeno. Tedy vně těchto chrámů. A to se vší pokorou, kterou si tento svět zaslouží. Ten je opravdu jen jeden. Nikde se v knize knih nepíše, že Bůh má v úmyslu pro člověka stvořit další, tedy náhradní Zemi! Kostel, dílo člověka, postavíme znovu, ale svět je pro nás stvořený jen jednou a my nejsme schopni ho stvořit. To není v našich silách ani schopnostech. My tuto Zemi jen máme z vyšší moci v opatrovnictví a s možností v něm prožít svůj pozemský život. A v jeho jedinečnosti v něm vidět Boha a jeho úžasné dílo.
