Evropa již desítky let pomáhá(?) africkým zemím dostat se z bídy. Vidí v tomto sebemrskačství, jakési odčinění za staletí drancování a obchodování s černými otroky.
Mimochodem švédský historik Dick Harrison říká, že se mu nepodařilo najít civilizaci, která nikdy nepraktikovala otroctví. Otroctví tady bylo vždy. A ještě předtím, než obchod s africkými otroky převzali Evropané, představovali otroci třicet až šedesát procent obyvatel Afriky. Byli to buď lidé zotročení Araby, nebo jinými africkými kmeny.
Naše pomoc se uskutečňuje nejen finančními toky, ale také bezplatnou lékařskou péčí, potravinovou pomocí či bezplatným školstvím, pořádají se sbírky všeho druhu na pomoc tomuto kontinentu. Do schránek hlavně před vánočními svátky pravidelně dostáváme žádost o finanční dar s fotkou uplakaného černouška. Které srdce zůstane zavřené?
Tak tu za desítky let vyrostla generace Afričanů, kteří vše dostali zcela zdarma. V důsledku této pomoci se jeví jejich zcela legitimní otázky: „Odkud to vše máme? Z Evropy? No to tam je opravdu vše zadarmo?“
Co tedy musí tuto generaci napadnout jiného, než jít si prožít tento marnotratný ráj přímo do zdroje. Tedy do té úžasné a štědré Evropy. A to za každou cenu. Vždyť i ta krušná cesta má nádherný cíl.
A EU jak se již stává tradicí, není schopná tuto invazi řešit. Jen probůh neporušit lidská práva těchto nešťastníků, kteří mimochodem o těchto právech nic neví. A co práva Evropanů? Je nadevše jasnější, že než se rozhodneme pomoci (a to je v rámci naší euroamerické civilizace určitě krásné), je třeba domyslet následky a předem je správně právně ošetřit. Ne jít populisticky ve šlépějích tety Merkel a jí podobných organizací, která se stala varujícím milníkem neuvážených prohlášení s důsledky, které dodnes nejsme schopni řešit a vyřešit. Pak se divme politickým ziskům populistů.
Jsem přesvědčen, že opravdu záslužnou a smysluplnou pomoc tomuto kontinentu (historicky potvrzeno) přinesl kdysi bosí jezuita s Biblí v ruce, který do těchto končin přišel a při sebeobětování se, místní komunitu začal vzdělávat a učit hospodařit. A vše v pevné víře v pomoc bližnímu svému. Nepřinesl s sebou pytel rýže na zádech, peníze či výdobytky techniky. Jen biblické moudro: „Dej člověku rybu a nakrmíš ho na jeden den. Nauč člověka rybařit a nasytíte ho na celý život.“ Bible, Matouš 4:19. A vše z místních zdrojů a na vlastní zodpovědnost.
On také ten současný násilný vývoz našeho způsobu života-demokracie, tedy našeho vidění světa mimo naše teritoria, má své limity. A také často velice krvavé následky. Současné pojetí naší pomoci neprospívá nikomu, jen eskaluje v nekontrolované a ničivé střety obou zainteresovaných stran.
