Za prvé nevím, co to je a za druhé tě to uráží!

Určitá skupina lidí, kterou dnes nebudu nijak označovat (ona se stejně pozná sama), má poslední dobou časté nutkání ohánět se fašismem.

Máme fašistickou vládu, která podporuje fašisty na Ukrajině a vůbec celá Evropa má údajně opět velký problém s fašismem. Nicméně pokud se nějakého takového křiklouna zeptáte „...čo vy si predstavujete pod takým slovom fašismus?“, je v koncích. Prostě pro něj je fašista člověk, který má někde vytetovanou svastiku a příležitostně hajluje. Co je podstatou fašismu jakožo ideologie, z něj nedostanete. To slovo používá prostě jen proto, že tuší, že se jedná o něco velmi nemorálního a doufá, že tím svou oběť posune někam mezi póvl.

Asi jste si všimli, že západní země označují Německo z období 2. světové války jako nacistické Německo, kdežto země východního bloku používaly primárně výraz fašistické (a ti, o kterých hovořím, rádi zůstali u tohoto pojmu). Důvod je zřejmý. Země východního bloku byly země socialistické a nacismus, jak známo, není nic jiného než zkratka pro „nacionální socialismus“ (některé zdroje explicitně uvádí přívlastek „německý“), což poněkud narušuje myšlenku socialismu jakožto optimální ideologie. Další debaty se vedou na téma, zda je správné nacismus označovat za pravicovou resp. ultrapravicovou ideologii, když socialismus je jednoznačně ideologie levicová. Tady je problém v tom, že pojmy „levice“ a „pravice” dnes chápeme jinak, než jak tomu bylo v dobějejich vzniku, tedy v období francouzské revoluce. Myslím si, že není až tak důležité, jak nazýváme onu zrůdnou ideologii a stejně tak, jestli ji označíme za levicovou nebo pravicovou. Důležité je vědět, v čem spočívá její podstata, v čem je nebezpečná a že ji nemáme dávat šanci.

Problém je, že mnozí lidé, o kterých byla v úvodu řeč, si národní socialismus automaticky spojují s Německem, Hitlerem a souvisejícími symboly jako jsou svastika, orlice, písmena SS, čísla 88, árijskou rasou, apod. To znamená, že pokud by se našel někdo, kdo by se řídil identickou ideologií, ale stál by proti německým nacistům jako protipól, už by to nemohl být nacista, protože uznává jinou rasu, jiné symboly, jiné modly. Ano, možná by si takový člověk zasloužil jiné pojmenování, ale morálně by v tom žádný rozdíl nebyl (berme v úvahu pouze osobní postoje, jinak samozřejmě platí, že agresor je morálně horší než napadený).

Co je tedy podstatou? Už samotný název „nacionální socialismus“ je dobře popisný, přičemž oba slova jsou stejně důležitá. Typický nácek je totiž doslova posedlý svým vlastním národem (nebo tím, co za něj považuje). Ten nadřazuje nad všechny ostatní, zatímco ty ostatní považuje za podřadné. Rád prohlašuje, že národem ani nejsou, že jejich země je uměle vytvořená, že nemají nárok na existenci, apod. Svou zemi nácek považuje za velmoc nebo alespoň zemi, která má morální právo být velmocí, ale je jí v tom nepřítelem cíleně bráněno. Má právo diktovat podmínky a je v pořádku, pokud naopak sama nerespektuje mezinárodní právo, protože je „něco víc“. Neustále se přitom ohání vlastní silou. Politický systém je autoritářský. Hlava státu má nadstandardní postavení, které v demokratických zemích nemá obdoby (pravomoc, délka vládnutí,...), bývá velebena až uctívána. Opozice je systematicky likvidována a pokud vůbec existuje, pak hraje roli pouze symbolickou. Představitelé opozice, u kterých hrozí, že by mohli přesáhnout tento symbolický význam, jsou pod různými záminkami po různých zinscenovaných procesech vězněni nebo dokonce fyzicky likvidováni. Legislavita je uzpůsobena tak, aby nesouhlas s vládnoucí stranou byl trestně postižitelný. Tresty za zločin proti ideologii bývají neúměrně vysoké a rovnají se trestům za nejzávažnější trestné činy. K největším zločinům patří například dehonestace hlavy státu nebo některé státní složky, byť je jen slovní. Práva jednotlivce a svoboda slova jsou velmi omezeny. Všudypřítomná je cenzura a státní propaganda. Nacistický režim v občanech trvale udržuje nenávist vůči nějakému, většinou uměle vytvořenému, nepříteli, která dosahuje až iracionálních rozměrů. Nacisté velice často vyjadřují falešnou starost o chudší vrstvy obyvatelstva, přičemž za jejichž neutěšenou situaci podle nich může výše zmiňovaný společný nepřítel. Jedním z nejproblematičtějších rysů nacistické země je její tendence zabírat cizí území. Svou kulturu stát považuje rovněž za nadřazenou, občané takových států žijící v cizině nemají potřebu se začlenit do společnosti a respektovat její pravidla, pokud jsou tato pravidla v rozporu se zvyklostmi vlastní země, které se snaží v cizině naopak protlačovat. Občané nacistické země jsou militantně založeni, rádi nosí vojenskou uniformu, rádi do ní oblékají i své malé děti, rádi nosí vojenské či státní symboly a jsou neobyčejně přecitlivělí k jakékoliv dehonestaci těchto symbolů. Soukromé podnikání je možné, ale je silně podřízeno potřebám státu, reálná je i možnost zestátnnění ve prospěch režimu. Život jednotlivce má pramalou hodnotu a smrt pro zájmy státu je největší čest, kterou může nacista prokázat a měla by být považována za samozřejmost, pokud si to situace žádá. Běžnou součástí života nacisty je násilí, které dostává přednost před ostatními možnostmi řešení situace.

Stručně řečeno se jedná o totalitní agresivní ideologii, která má expanzivní záměry. To, že někdo na sobě nemá vytetovanou orlici s hákovým křížem, vůbec neznamená, že uvnitř se neskrývá nácek jak poleno. A klidně může mít k Hitlerovi a hákovým křížům odpor. Měli bychom se mít na pozoru před všemi rysy nacismu, nejen těmi, které jsou stereotypně zjevné. Možná, že někde v našem okolí bují ve velkém nacismus, který je díky tomu, že používá jiné symboly, jiné modly a jiné pojmy pro mnohé neviditelný.