Ti, co používají Facebook, vědí, že jeho algoritmus vyhodnotí témata, o která mají zájem a následně jim předkládá články, příspěvky a diskuzní skupiny, které se tímto tématem zabývají.
Nejčastější téma, které se mi aktuálně zobrazuje na FB, je propalestinská propaganda a to zejména dva typy příspěvků - „photo of the day“ a „support Palestine”. První z nich je příspěvek obsahující rádoby srdceryvný záběr trpícího Palestince (nejčastěji dítěte či ženy). Proč „rádoby srdceryvný“? Nijak nepopírám, že Palestinci v Gaze opravdu trpí a to včetně dětí. Nicméně tyto konkrétní fotky jsou zjevně aranžované, často nejsou reálné vůbec ale generované umělou inteligencí, ale i ty, které nejsou, nepůsobí příliš důvěryhodně. Druhý typ si na realistické záběry nehraje, obsahuje nějakou ilustraci, která zachycuje palestinskou křivdu a u toho je nápis „support Palestine“. Většina autorů těchto ilustrací pochází z Indonésie či Malaysie. Kromě toho se vyskytují obrázky například dehonestující Lionela Messiho a naopak oslavující Cristiana Ronalda a to proto, že někdo vytvořil fake, kde Lionel Messi drží izraelskou vlajku a údajně vyjádřil Izraeli podporu, což není pravda, ale nikoho to přiliš nezajímá. A Ronaldo hraje aktuálně v saudskoarabském klubu, tudíž podle nich se staví na stranu Palestiny. Logiku v tom nehledejte.
Nemyslím si, že způsob, jakým vznikl stát Izrael, byl k Palestincům úplně férový. Vlastně to byl docela kopanec. Byl to důsledek situace, která nastala po druhé světové válce, kterou bylo nutné nějak řešit a bylo jasné, že to vyvolá prudkou reakci. Ale nechci se v historii příliš patlat, nechci analyzovat, zda to byla nutnost či optimální volba. Od vzniku Izraele uplynulo 75 let. To je zhruba délka lidského života. Po této době nastává situace, kdy by se obyvatelé Gazy měli smířit s realitou a hledat konstruktivní řešení. Neschopnost přijmout „nově“ vzniklou realitu, je toxičtější než samotná historická křivda, kterou nezpochybňuji, ale její řešení si představuji jinak než Palestinci. Ještě větší historická křivda byla v minulosti spáchána na amerických Indiánech. Měli by se dnes Indiáni sjednotit a začít vyhánět bílé Američany? Z historického pohledu by na to jistě měli nárok. Ovšem tato představa je značně absurdní a takové řešení by nebylo ani morální ani racionální ani realizovatelné. Podobné je to v případě Izraele, byť je tady několik rozdílů, pocit křivdy je přeci jen čerstvější a při spolupráci několika muslimských států by bylo možno Izrael za cenu obrovských ztrát na životech a destrukci všeho vojensky porazit. Otázkou je, jak by se k tomu postavili spojenci Izraele v čele s USA.
Abych se ale vrátil zpět k tomu Facebooku. Kromě zmiňovaných příspěvků často narážím na výzvy k zastavení „vraždění žen a dětí izraelskou armádou“. Autoři těchto článků jsou většinou muslimové z Iráku, Íránu, Sýrie, Saudské Arábie, Jordánska, Jemenu a dalších zemí. Tak jsem jim tam napsal různé krátké příspěvky typu „válka v Gaze je důsledek útoku Hamásu na izraelské civilisty, bez něj by izraelské vraždění nebylo“. Reakce na tyto mé příspěvky, pokud nějaké byly, byly vždy stejné. Nikdo z nich cílené vraždění civilistů neodsoudil. Naopak, bylo mi řečeno, že Hamás má právo proti Izraeli použít jakékoliv prostředky, protože Izraelci okupují Palestinu. Tak jsem se jich zeptal, jak to teda myslí s tím mírem, ke kterému vyzývají (protože se jednalo o samotné autory článků o zastavení izraelského bombardování, ne o diskutéry, kteří se zapojili do diskuze stejně jako já). Bylo mi řečeno, že hlavním cílem je opravdu mír. Ten ovšem nenastane tak, že Hamás propustí zajatce a Izraelci složí zbraně. Mír nastane až po „osvobození Palestiny“. Co to v praxi znamená? Vyhnání všech Židů z Izraele, přičemž jejich povraždění není nezbytně nutné, hlavní je, aby celé území patřilo Palestincům. Pokud ale budou vzdorovat a nebudou chtít odejít, bude jejich povraždění nutné. Taková je představa o míru těch, kteří vytvářejí srdceryvné grafiky a píší články vyzývající k míru respektive zastavení „vraždění žen a dětí izraelskou armádou“. Zatím jsem se nesetkal s jinou verzí ze strany propalestinských muslimů. Hovořím teda pouze o těch, kteří na mé příspěvky nějak reagovali, vůbec to neznamená, že každý muslim musí mít takovouto představu. Paradox spočívá v tom, že takto uvažují právě ti nejaktivnější „chcimírové“. Ti, kteří se nejaktivněji domáhají zastavení bojů a ti, kteří se nejvíce snaží působit na city. Každý má možnost tyto lidi oslovit a zeptat se jich na jejich názor, pokud se mu moje tvrzení zdají přehnané, zkreslené či vyloženě vymyšlené.
Proč to ale novináři neudělají? Neviděl jsem pořad nebo dokument, že by nějaký novinář udělal desítky rozhovorů (fyzicky, ne skrze Facebook, na rozdíl ode mě je to přece jejich práce) a udělal průzkum toho, co přesně si takoví aktivisté přejí a čeho chtějí dosáhnout. Ani s těmi, které mají přímo pod nosem (třeba propalestinskými aktivisty v Německu, Belgii, UK, Kanadě,...). Nikdo jim nepoložil otázku, jak přesně si představují konečný mír. Teď hovořím konkrétně o muslimských aktivistech, ne propalestinských aktivistech z řad západních levicově orientovaných občanů, protože jejich představy jsou často velmi zmatené, naivní a hlavně - jejich představy jsou zcela jiné než představy muslimů. Ti vám řeknou, že má být vytvořen stát Palestina, který bude koexistovat s Izraelem, přimemž Izrael se vzdá některých sporných území a bude klid. Tohle ale není představa, která by se muslimským propalestinským aktivistům jakkoliv zamlouvala a kterou by chtěli prosadit. Vznik palestinského státu ano, ovšem v rozsahu 100% britského mandátu Palestina z roku 1920.
Z výše uvedeného je jasná jedna zásadní věc - zastavení izraelské intervence mír nepřinese. Není důvod Izrael vyzývat ke klidu zbraní. Po něm totiž bude následovat jen příprava na válku příští a v ní se bude dít to samé, co se děje nyní. Tohle nemá smysl. Muslimové v tomto mají jasno a měla by v tomto mít jasno i pokrytecká západní levice, která je typická svým odtržením od reality a to ve všech oblastech, nejen co se týče tohoto konfliktu. Kolik muslimských zemí odsoudilo přímo Hamás po jeho útocích?V nejlepším případě jsme se dočkali pouze obecných frází typu “odsuzujeme veškeré násilí, které je pácháno na civilistech a veškeré následné kroky vedoucí k eskalaci”, což lze samo o sobě chápat dosti dvojsmyslně, přímé odsouzení Hamásu nikde není. Taková prohlášení jsou ostře v kontrastu s tím, jak například reagoval západní svět, když šílený střelec na Novém Zélandu vystřílel mešitu, kdy politici západních zemí zcela adresně a jednoznačně odsoudili takovéto jednání a vyjádřili muslimům podporu. Bez vytáček, bez dvojsmyslů. Ničeho takového se z opačné strany nedočkáte. Náhoda? Nemyslím si. Přitom rozumné názory na situaci píší lidé i ze zemí jako je Indie, Nigérie, Etiopie, Keňa, apod...prostě zemí, kde mají zkušenosti se svými „Palestinci“.
Nemusíme vycházet vůbec z mého článku a z toho, co tady tvrdím. Třeba jsem zrovna měl tu smůlu a natrefil na militantní muslimy, zatímco většina má názor jiný. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že toto je názor převládající. I v mainstreamových médiích se můžeme dočíst, že podpora Hamásu mezi Palestinci je „jen“ něco přes 40% (o tom se i Babišovi může jen zdát), ale „palestinské ozbrojené akce proti Izraeli podporovaly před říjnovým útokem čtyři pětiny Palestinců“ a navíc po útocích z 7. října tato podpora ještě vzrostla. To je asi dostatečně výmluvné.Vše tedy nasvědčuje tomu, že heslo „from the river to the sea, Palestine will be free“znamená přesně to, jak ho chápou Izraelci a naopak nic nenasvědčuje tomu, že by to bylo tak, jak nám prezentuje propalestinská západní levice.
Pokud propalestinská strana nepochopí, že cesta přes vyvraždění ani vyhnání Izraelců z Izraele nevede, nemá smysl Izrael vyzývat ke složení zbraní, protože to mír stejně nepřinese. Jen přípravu na příští útok a následnou odvetu. Je třeba zahodit pokrytectví a tvářit se, že jde o něco jiného. Vyhýbavé odpovědi na konkrétní otázky jsou typické jak pro levicové aktivisty tak muslimy samotné. K přijetí nové reality je třeba tlačit skrze mezinárodní společenství, k ústupkům je samozřejmě potřeba tlačit i Izrael, ale ten, zdá se,většinově již sám chápe, že toto bude nutné.
Izraelský zdroj veřejného mínění
Palestinský zdroj veřejného mínění
Podpora Hamásu po útocích roste
