Všimli jste si, že svět se sune do kopru přesně od chvíle, kdy se do politiky nakýblovaly ženy ve velkém? A to nás předkové varovali, že kam čert nemůže, nastrčí babu. Nebo Běda mužům, kterým žena vládne.
Anebo Francouzi se svým Cherchez la femme. Jak nám mazali med kolem roušek, že jen ženské kvóty zajistí v politice její kultivaci. No tak politiku bychom tedy kultivovanou už měli, dokonce multikultivovanou. Prý „nejvyspělejší země jsou ty, které mají vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice – mají nejstabilnější demokratický systém a nejvyšší kvalitu života.“ Aspoň místopředsedkyně Senátu Horská to říkala. No tak určitě. Třeba Švédsko dokonce vydalo feministický manuál pro zahraniční politiku, jako klíč k míru a prosperitě. Tak za Olofa Palmeho, než ho zastřelily (ten ypsilon tam nemám náhodou, rozumíme si!), to byla fakt mírová a prosperující země. A dneska, když je ve Švédsku političek plech, ženy osahávají jak balíky na třídičce v Amazonu a znásilňují, museli zrušit i hudební festival, kde to jelo ve velkém. To je tak, když si migranti rozevření mírové švédské náruče vyložili jako rozevírání stehen. Už ta prosperita a mír míří i sem, kde ještě pořád držíme politiku v duchu Gottwalda, co schovával svou Martu radši na půdě, Jiřina Švorcová byla pouze ženou za pultem a v parlamentu seděly jen zasloužilé dojičky. Přesto se to i u nás docela rozjíždí.
Začalo to někde billboardem vévéček Kluky pusťte k vodě, volte naše holky, kde pózovaly Kočí, Klasnová a Peake v plavkách, což mužské voliče hrubě zmátlo a „naše holky“ to dotáhly až do vlády. O půl roku později nafotily dokonce sexy kalendář. Vidět Kočí v kalhotkách a černých punčochách nebo Klasnovou se psem mezi nohama, to bylo na Starém bělidle mokrých snů! Následně nám hlavně Kristýna Kočí ukázala, co dokáže v politice blonďatá bestie, její zákulisní politika pohledem z rozkroku doslova fascinovala i divadelníky. Zdá se mi, že hlavně mužští pornovoliči tím ovšem značně vychladli. Laura Janáčková, pózující jen v kombiné na sofa na billboardu do Senátu za ANO pod heslem Láska, sex a politika, už ve volbách propadla. Bylo nutno přitvrdit, takže Pirátka Krausová zabodovala až videem na pornhubu s okurkou.
Ve světě to ovšem ještě funguje, taková Melanie Trumpová, která už v přípravce na první dámu Ameriky nafotila i snímky v rouše Evině stejně jako Sarkozyho Carla Bruniová, by mohly vyprávět. Na tuhle strunu zatím nezabrnkala slovenská prezidentka Čaputová, jako módní ikona je však již proslulá. Když sladí barvu roušky s kostýmkem i květinami právě pokládaného věnce k hrobu neznámého sluníčkáře, je neodolatelná. Kdyby jen tu pusu neotevřela! Ještě s ní naprosto souhlasím, když na facebooku prohlásí, že „úloha včiel je nezastupitelná“, ale po osvobozujícím verdiktu soudu ohledně Kočnera a Zsuzsové v kauze Kuciak napsala, že je šokována a že „si zaslúžime vidieť aj vyvodenie zodpovednosti voči tým, ktorí si vraždu ich detí objednali a sprostredkovali“. Ať už si myslíme o mafiánu Kočnerovi cokoli, když prezidentka, sedící na jednom pilíři moci, podřezává motorovou pilou jiný pilíř moci – soudní, není to pěkný pohled. A to i kdyby vyšlo najevo, že soudci v tomto případě učinili spravedlnosti za dost (peněz).
I u nás nastoupila jiná generace žen, ale taky to není žádná hitparáda. Jen z poslední doby: po nástupu Markéty Pekarové Adamové jsou volební preference TOP 09 zavěšeny proklatě nízko. Bývali Čechové statní machové nebo co. „Sklízíme plody patolízalství prezidenta, premiéra a ministrů na letišti“, prohlásila k cestě předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan. Dřív jsme na konci léta bojovali o zrno, dnes žneme plody na jakési letištní ekozahrádce, zřejmě záhonku Václava Havla. Miroslava Němcová z ODS šla ještě dál a k Vystrčilově tchaj-wanské špacírce prohlásila, že „Česká politika potřebovala jeho cestu jako sůl“. Já vím, pohádku Sůl nad zlato napsala Němcová Božena, tak ji připomněla zase Němcová Miroslava. A přitom, o co jde? Politický chlapeček Vystrčil si odskočil na cestu, aby vykonal nutkavou potřebu, a teď se rozhlíží, kdo ho pochválí, jak se pěkně vylulal. Což politické mámy pochopitelně rozněžňuje. A sůl do očí Číny bylo opravdu třeba nasypat, i když jejich velvyslanec vyhrožuje tvrdou odplatou. Třeba, že Vystrčil může navždy zapomenout na lístky na Slávii. A možná i čínský velvyslanec hodí na Jardu Tvrdíka 5G síť.
I v současné vládě ženy zasévají dračí sémě estrogenu. Taková ministryně Maláčová, když na konto příspěvku důchodcům 5000 Kč prohlásí, že „to je podle mě taková hloupá, plytká diskuze, kde na to vezmeme“, by měla dostat řád Bílé lvice. I když si říkám: Jen sypej, sypej, ptáčkům senioráčkům, Janičko, mé důchodcovské volátko je také prázdné, přeci jen bych se jako inženýr ekonom občas nad osnovou má dáti-dal plytce zamyslel. Zvlášť když ve státní kase už je vítr o síle orkánu, který tam rozfoukala ministryně Schillerová, a ten uragán odnáší (stejně jako manželky po rozvodu) auta, chaty a domy. Už asi vím, proč se manželkám říká „drahá polovička“. Tohle bude fakt drahý. Tak co, paní ministryně Dostálová, jako místopředsedkyně Rady vlády pro udržitelný rozvoj – udržíme ten „rozvoj“ financí nebo ne?
Další z významných žen této země, hlavní hygienička Rážová, má covid (na vteřinku vážně – přeju brzké uzdravení), což, jak kdosi na internetu nepěkně poznamenal, je totéž, jako když se ministryně financí dostane do exekuce. Nebo, dodávám, když ministryně práce visí na sociálních dávkách či si ministryně obrany prostřelí nohu. Když jsme u těch ministryní obrany, u bývalé německé ministryně obrany von der Leyenové, prý to prostřelení nohy hrozilo, tak jí při kontrole u vojsk dali do ruky pro jistotu místo kulometu jen načerno obarvenou násadu od koštěte. Prý ve střelbě koštětem na cíl zasáhla čistou desítku, kterou jí tam ovšem proděravěl prstem zezadu v terči jeden podlézavec. I když si tam počínala hodně bundesvérázně, stejně na tom koštěti doletěla až do křesla šéfky EK. To jsou kariéry.
Když se u nás ministryní obrany stala Karla Šlechtová, vypadalo to trochu, že obranu řídí její pes Rambohafík, zatrůněný na hrobě neznámého vojína. Když zapírala tajemství, že jsme věděli předem o útoku Trumpových tomahawků na Sýrii, i když to v té samé chvíli ministr zahraničí Stropnický hrdě veřejně potvrdil, šlo to s ní z kopce. „Fuck! Opravdu? Já fakt nechápu! Buď jsem naprosto blbá, anebo všichni okolo mě jen lžou… Děvkou nikoho v politice fakt nebudu“, prohlásila daleko později. Laskavý čtenář si sám zvolí, jestli je správně A nebo B. Nebo případně C, tedy že A i B je správně. Děvkou v politice tedy chvályhodně není, zrovna jako bývalá pražská primátorka Adriana Krnáčová, která prý naletěla Babišovi na sliby a musela o tom napsat knížku, aspirující nyní na cenu Magoranesia litera v soutěžní sekci Pozdní prozření. A když ministryně spravedlnosti Benešová kritizuje justici, konkrétně, že známkově soudce Výborný není vůbec výborný, ale nedostatečný a podjatý, je to jak s tou prostřelenou nohou.
I já jsem prozřel. Stejně jako Helena Válková v roce 2019 v parlamentu na konferenci Proč to tak trvá (teda jako to dosažení kýžené rovnosti žen s muži) „nebojím se přiznat, že jsem se, pokud jde o zavedení kvót, mýlila. Dnes už vím, že bez kvót to nepůjde“. I já se mýlila, kvóty odmítajíc, teda, co to kecám, mýlil - odmítaje. Dnes jsem již dávno hrdým prosazovatelem ženských kvót v politice. Kvóty pro zastoupení žen v politice musí být, a to nula. Nedá se nic dělat. A ještě si stejně budeme muset ohlídat, aby nám v politice neřádily nějaké Jany Nagyové, převlečené za Nečase. Konečně, drahé dárky od Diora nebo Cartiera můžete dávat mužům taky, že. Přiznejme si, pánové: zkusili jsme to, nevyšlo to, pojďme od toho. Volební právo ženám zatím navrhuji na zkoušku ponechat, ale jestli se to neosvědčí, taky pryč. I Masaryk se mohl mýlit, když ho před sto lety prosadil, stejně mu to ženské volební právo určitě nahučela do hlavy jeho Charlotta. Prostě, běda mužům, kterým žena připálí i čaj.
Ačkoli tak jindy nečiním, protože „chytrému napověz, hloupého trkni“, tady udělám výjimku. Článek je pouze satirou a jeho autor chová ženy v úctě. Dámy považuje za bohyně, které ho vedly životem převážně moudře, a to jak třeba po pracovní stránce (i když braly trojnásobné platy, co on, nezáviděl), tak ve společenském i soukromém životě. Zouvá si boty misogyna s ulehčením, dost ho už tlačily. Snad mu tohle „klopýtnutí“ odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR odpustí. Amen.
