Polepšovna pro malé teroristy

S návrhy na koronaúspory - např. zrušení učebního oboru gender studies, vyvstává otázka, čím jej nahradit. Navrhuji gender studia zrušit a nahradit je na všech fakultách úsporným novým oborem hitlerjugender studies.

Ten vidím jako naopak velice potřebný. A dokonce by to ani neznamenalo hodit mnohaletou trpělivou práci genderových badatelů do koše. I když se mi u některých zdá, že podstatnou část studia strávili(y) čuměním na televizi a filmy. Usuzuji tak z hojného zastoupení gender bakalářských prací typu: Gender a žánr sci-fi – prostor pro dekonstrukci genderu nebo utužování jeho tradiční podoby? Kristýna Fedelešová, Plzeň 2012), který hutně analyzuje všechny díly Vetřelce a zvlášť filmové bojovnice za feminitu, občas tvrdě maskulinní, Ripleyové – k této práci se ještě vrátím! Konstrukce a reprezentace genderových identit v televizní reklamě [Eisová, Stanislava, 2012], Twilight a jeho čtenářstvo – analýza fenoménu Twilight (Ságy Stmívání autorky S.Meyer) [Laňková, Lucie, 2012], Významná osobnost evropské kinematografie – Ingmar Bergman. Obraz žen v díle Ingmara Bergmana [Janušková, Klára, 2012], Nadčasová Alenčina Říše Divů ve třech filmových adaptacích [Sedláková, Michaela, 2012].

A to jsem zcela namátkově vybral jen z prací roku 2012! K dispozici jsem však měl 3629 studentských prací. Zdá se, že s gender studies vstoupila na akademickou půdu tolik potřebná plodnost vysoko nad úrovní římské bohyně úrody a setby Ceres. Ano, gender studia jedou už léta na plný céres. Je z čeho vybírat. Pod stůl sice zřejmě padnou štěpné práce jako Kuřácké rituály mladých žen ve vztahu k sociálnímu prostředí [Srnská, Zuzana, 2012], Vliv reklamy na tělesné sebepojetí u mužů [Židlíková, Anna, 2012] nebo Sexistické prasátečko jako občanská samoregulační iniciativa [Vintrová, Zuzana, 2012], ale nešť.

Co by však bylo obsahem studia mnou navrhovaných hitlerjugender studies? Například zevrubné analýzy výchovy dětí a mládeže ve světě od Kopčema a Veverčáka až po dnešní malé islamisty. Látky na roky studia a rozborů. Že je to velice potřebné, soudím už třeba z tápání francouzského prezidenta Macrona, který teprve po brutálním atentátu na učitele Samuela Patyho v říjnu t.r. prozřel, že to s výchovou dětí ve Francii asi nebude tak úplně v pořádku. Samy přičinlivé děti svého kantora udaly, navedly jeho vraha Abdullaha Anzorova a ukázaly mu, dokonce za odměnu 300-350 eur (8150 až 9500 Kč), který to je. Za takovou sumu si koupíte až tisíc lízátek! To je na cukrovku, i když zároveň… na palici.

Ale navíc z dalších učitelů najednou začalo jak z chlupaté deky lézt, co se vlastně na francouzských školách děje. Dva dvanáctiletí školáci ze Štrasburku velebili atentátníka tak hlasitě, že se to doneslo až k uším policie. Ale i osmileté a devítileté děti se našly. Macronova vláda navrhuje jakési polepšovny pro malé teroristy, nalít jim trochu pravidel sekulárního státu do islamistických hlaviček. Myslím, že to bude mít stejný účinek jako návrhy na přísné prověrky místních imámů, zda nehlásají v mešitách něco nepěkného. Mohli bychom se s nimi podělit o naše bohaté zkušenosti z této oblasti, včetně udělování státního souhlasu s vykonáváním církevních funkcí, školení našimi bývalými církevními tajemníky KSČ, jakož i „spolupracujícího“ hnutí Pacem in terris.

Čtrnáctiletý klacek nedaleko Paříže zas nedávno vyhrožoval své učitelce, že jí uřízne hlavu. Řeknete si: Ach ty děti, nebývali jsme jiní. Co se škádlívá, to se rádo má. Byl to jen dětský vzdor, jakpak by paní učitelku vůbec přepral? No, docela lehce, měl totiž v kapse paralyzér. Nevím, jak vy, ale já jsem svým učitelům uříznutím hlavy rozhodně nevyhrožoval. Patřím ke generaci, kdy učitelé naopak vyhrožovali mně, když jsem už neúnosně zlobil. A nejen vyhrožovali, pro tělesné tresty nešli daleko. Jsem rád, že mi neuřízli hlavu, i když se mi občas zdálo, že mi po pohlavku skoro upadla. To je ta výměna genderových rolí,… asi. Také si nějak nevzpomínám, že by se mí rodiče dmuli pýchou, jak na vánoční besídce na jevišti přičinlivě kladu atrapy bomb a natahuju odpalovací dráty, což jsem viděl na jednom videu z Palestiny. Já hrál prince v Sedmero krkavců, což je, jak jistě uznáte, slabota. Ale prý se pýchou mí rodiče dmuli i tak. Měl jsem dost nudné dětství, jak až dnes vidím, včetně záškoláctví. Francouzi následně po atentátu zjistili, že až 50 000 dětí nechodí do školy vůbec, mají domácí výuku koránu, hadísů, šaríji, a tak. A co taky ve škole, ještě by jim tam ukazovali nějaké karikatury, učitelky by chtěly podávat klukům ruce a holkám dávaly poznámky do žákajdy za hidžáb. Prostě narušování mravní výchovy mládeže jak vyšité, což moudří a zcela integrovaní francouzští rodiče nedopustí.

A nejde jen o Francii. Vyšší úrovní je samozřejmě výcvik dětských vojáků. Kdo z nás by jako kluk nesnil o vlastní pravé zbrani, a ne o nějaké trapné špuntovce. Třeba v Jemenu si to kluci můžou splnit docela lehce, vyzbrojí je, vycvičí, zbraň jim dají, a ještě nějakou kačku navíc. To už není nějaké Padni nebo nehraju. Čtrnáctiletý Rijád ve videu říká, že polovina vojáků na frontové linii byly děti jako on. Malý Američan Matthew naopak vypráví, jak už v deseti letech vyhrožoval v islamistickém videu prezidentu Trumpovi. Ach, ta jeho maminka, provdaná za bojovníka Islámského státu (kam ho i zavlekla), ta se uměla pro věc zapálit, když bez váhání použila svého syna. Konečně i samotný vrah Samuela Patyho měl pouhých 18 let. Také musel s nenávistí a výcvikem začínat hodně brzo. Ale když chcete, aby na vašem pohřbu bylo natřískáno a aby po vás v rodné vsi pojmenovali ulici, musíte se holt začít otáčet už od plínek.

A proč studiu takových jevů říkám hitlerjugender studies? Poslední záběry Hitlera, pět dní před jeho sebevraždou v bunkru, zachycují, jak vyznamenává děti v uniformách Železným křížem. A posílá je na jistou smrt. Skvělý film Králíček Jojo (USA/Nový Zéland 2019) mapuje dětskou kariéru blonďatého klučiny, kterému v Hitlerjugend napumpují do hlavičky tolik nenávisti k Židům, že mu div nepraskne. Vysní si dokonce „osobního“ Hitlera, s nímž živě diskutuje. Mimochodem, toho Hitlera si střihnul ve filmu sám režisér Taika Waititi (a hraje skvěle), i když je sám maorsko-židovského původu. To se nenašel nějaký zapálený herec-nácek, aby to bylo věrohodnější? Točilo se to v Česku, nácků tu přece pár máme. Takže Hitler je trochu snědší, ale vlastně, když může hrát Hermionu v Harry Potterovi a Prokletém dítěti černoška a točí se seriály, jak si černoši zotročí bělochy, tak proč ne. I když film ve druhé polovině trochu ztratí tempo, už úvodní scény z hitlerjugend tábora jsou nezapomenutelné. Kluci sice mají obyčejný táborák, ale místo opékání buřtů v něm snaživě pálí „závadné“ knihy, podstupují vojenský dril a učí se podřezávat živého králíčka, aby jim později podřezávání lidí nepřišlo třeba líto. Byla by to velká legrace, ale smích vás ve druhé půlce filmu přejde.

A konečně, proč volám k analýzám jevů, kdy rodiče posílají na teroristické akce i vlastní děti, právě genderové odborníky? Jen oni totiž umějí rozkrýt temné síly v našich myslích a pořádně jim to nandat. Vrátím se ještě jednou k bakalářské práci Gender a žánr sci-fi – prostor pro dekonstrukci genderu nebo utužování jeho tradiční podoby, která do posledního slizu zkoumá filmové Vetřelce. Pominu citované přirovnání vetřelce, právě se vydravšího z břicha, k „falickému monstru“ (kam na tyhle skvělé příměry genderisti, sakra, chodí?!). I to, že vetřelec vyskočí z těla muže, což prý „opět významně nabourává genderovou dichotomii zrození“. Přeložím pro laiky: tak chlapi, máme nabouráno, tak rodíme, rodíme. V práci však zazní i tato úvaha: „V posledním díle se Ripleyová stává „opravdovou matkou“… Tento Vetřelec s lidskými geny považuje Ripleyovou za svoji matku, a i sama Ripleyová se k němu chová s mateřskou láskou a péčí. Nakonec je ale nucena svého potomka obětovat pro vyšší dobro.“

Nevím, jak vy, ale já jsem opravdu šťastný, že mě mí rodiče nenapumpovali nenávistnou ideologií, neudělali ze mě fanatického vojáčka a neobětovali pro vyšší dobro. Ale “jen“ mě naučili být člověkem. Vzpomeňme v čase vánočním na ty děti, které to štěstí neměly. A nikdy mít nebudou.