Nedaleko rodiště Karla Maye, v Saské Kamenici, zabili Klekí-petru

Ale Klekí-petra byl hodný bílý otec Apačů. Bylo jasné, že to banditům neprojde, i když Oxford Times hned napsaly, že to bylo jen nedorozumění a šéfredaktor Rolins přikázal svému novináři: „Musí to vypadat jako nehoda, ty pitomče.“

Sam Hawkens z AfD (Apači fandí Deratizaci) sice o útočnících opatrně prohlásil: "Nevíme, jestli tito muži jsou zlí. A my si to myslíme, ale nevíme to", ale to jen proto, aby mu neskalpovali i jeho profil na Twitteru, když to na Facebooku za jeho údajně rasistická prohlášení už jednou udělali. Bojovný Tangua ale dávno opustil svou dřívější zdržovací taktiku (Tangua čekat dvě slunce. Pak nepřítel.) a citoval zvolal na adresu vraha: "Zítra až vyjít slunce, on u mučednického kůlu umírat. Pak bude proklínat den, kdy se narodil." A rozeslal výzvu k zítřejší odplatě s pomocí SMS (Smoke Motivation Signals - Kouřové motivační signály). Pak vykopal na ulicích s dalšími obyvateli Saské Kamenice válečnou sekeru a taky několik dlažebních kostek.

Mezitím Oxford Times publikovaly hrozné fake news, že Old Shatterhand prohlásil, že Klekí-petru nikdo nezabil a není mrtvý, jenom spí, když ho zasáhl pěstí. To přítele Apačů rozzlobilo tak, že se okamžitě rozhodl trestat bezpráví. Druhý fake z Oxford Times, který napsal do úvodníku sám šéfredaktor Rolins, že Klekí-petra byl sice pobodán, ale Vinnetouovým nožem, zase rozlítil náčelníka Apačů, takže se též, i když s těžkým srdcem mírotvorce, rozhodl pro boj. Pokrevní bratři Vinnetou a Old Shatterhand se opět sešli, aby bojovali společně proti těm, kteří „pronikali jak pionýři dál na západ a v jejich stopách následovali dobrodruzi, bandité a desperáti“, kteří si počínali, jako kdyby projížděli Divokým Kurdistánem.

Také druhá strana nelenila, kromě mediálního magnáta Rolince s celou redakcí dorazil i Forrester z ekologického hnutí Les, Santer z CDU (Centrální Dovoz Uprchlíků) a třicet Utahů, které vedl Dunivý hrom, jinak obratný mluvčí Levice. Brzy dorazily další indiánské posily z kmene Antifibojnců a také Bílá holubice z hnutí Nazischweinerei, která si dala přezdívku po komunistickém Picassově symbolu. Bohužel, česká posila nedorazila, protože jediní odhodlaní bojovníci z hnutí Žít Brno sice nastartovali své železné oře, ale zabloudili už za Cínovcem, když zadali do GPS navigace místo Chemnitz název Karl-Marx-Štatl. Přišlo i povzbudivé prohlášení Bílé matky z Brainwashingtonu, která odsoudila kmenové štvanice, které nemají nic společného s právní indiánskou rezervací.

Kouřové signály Tanguy zachytily i vládní oddíly, vedené poručíkem Robertem Merrilem, který okamžitě poslal natankovat vodní děla ke Stříbrnému jezeru.

Druhý den, jak vyšlo slunce, se obě na smrt znesvářené strany v ulicích Saské Kamenice postavily proti sobě, rozdělené jen kordónem Merrilových oddílů. Obrovské napětí by se dalo krájet. Všichni už věděli, že poteče krev. Každý myslel na něco jiného. Tangua myslel už jen na pomstu. Santer na to, že chce peníze, moc peněz. Rolinc na cenzuru, která by mu vrátila čtenáře. Castlepool na svobodné motýly. Bílá holubice, stejně jako Dunivý hrom, si vroucně přála, aby oživla nedaleká socha Karla Marxe a všechno vyřešila. Poručík Merril na to, jestli by vše nezachránilo jeho multikulturní manželství s Ribannou. Bancroft se zbaběle třásl. Old Shatterhand vzpomínal na doby, kdy spolu národy a kmeny kouřily dýmku míru. Vinnetou slyšel v dálce zvony.

Do hrozivého ticha najednou zazněl jasný hlas Nšo-či:

„Kdo nezabrání křivdě, je stejně vinen, jako ten, kdo ji spáchal.“

Jak to všechno dopadne, by asi věděl jen Karel May. Ale ten je mrtvý. Jedno je jisté: Až se stín dotkne kopí, bude rozsudek vynesen.