„Časy jsou zlé, Kamile...“

„Časy jsou zlé pro každého,“ odpovídá Kamil. „Tím spíš si máme pomáhat, Kamile,“ odvětí v legendární hlášce z filmu Policajt nebo rošťák filmový Belmondo. „Jste mi sympatický, řeknu vám vše.“ Bylo i nám řečeno vše?

My nejsme ve filmu, odkud hláška pochází. Není to žádná krimikomedie s Bébelem, je to horror, kde nám zombie inflace ukusuje hlavy, bída s nouzí obcházejí Evropu jako kdysi strašidlo komunismu, a nabízejí drahotu, chudobu a jiné mizérie a voštary. Jsme v realitě, která v evropských poměrech trhá rekordy, ať už v ekonomické jízdě na sáňkách po černé sjezdovce či válečné brutalitě na Ukrajině. Odpověď na otázku, Kdy bude dobře? (Dobře už bylo.), už nevysílá jen Rádio Jerevan, ale i mainstreamová média. Přepisované odhady hospodářského růstu ČR připomínají Wolkerovu báseň: Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě. Jak správně báseň ve filmu Škola, základ života vyložil student Kulík, básník touží stát se trpaslíkem. Podívejme se, kdo vlastně tady touží, abychom se stali trpaslíky (aniž bychom kdykoli předtím byli obry).

Odpověď: Putin? Babiš? Nebo bohyně štěstí a blahobytu Tyché Schillerová, sypající za covidu z rohu hojnosti natištěné inflační papírky do našich dychtivě nastavených respirátorů? Jistě částečně ano, ale nákrok na sestupnou trajektorii trpaslictví začal dávno předtím. Válka na Ukrajině přinesla šílené utrpení, zvěrstva a smrt, ale jaksi mimochodem zadula i do zelené klimatické sukýnky, nadzvedla ji – a ukázal se holý zadek. Tedy z pohledu zezadu. Zepředu jsme uviděli i holý předek – čili místo, kde momentálně jsme. Jež jistá americká básnířka označila jako temnou, huňatou sluj luny, abych zůstal slušný. A v ní teď plujeme jak uhynulé ryby v Bečvě, bezmocně smýkáni proudem inflace, drahoty, ti nejchudší se drží nad vodou už jen na voru z formulářů na žebračenky. Kam plujeme? Do čích podběráků?

Ostatně, kromě grýndýlového projektu, který by psychologové bez váhání označili za tzv. denní snění, zadulo i pod róby, ušité ze žlutomodře nasvícených šatečků tvrdých sankcí po roce 2014. A dozvěděli jsme se, že zbraně Rusům embargo-neembargo dodávali dál Francouzi, Němci, i my jsme skromně přispěli. Tahle ucouraná spodnička měla cenu osm a půl miliardy korun a neměla být nikdy spatřena. Leč člověk míní, válka mění. To samé lze říct o prvních reakcích západních firem na výzvy k ukončení podnikání v Rusku. Dost dlouho to vypadalo, že ze stromu se sladkými jablíčky zisku někdo prostě dolů za žádnou cenu nestléze. Až se na ně zamračil i zlý profous divous Anonymous.

Pro oddělení zrna ekonomické pravdy od plev války, se musíme vrátit před 24.únor. A přiznat si, že na těsto inflace a drahoty jsme si zadělali už dávno, pradávno. Válka jen přihodila další kvasnice, takže těsto kyne z díže jak v pohádce Hrnečku vař. V zázračném záblesku pravdomluvnosti 19.března německý ministr hospodářství Robert Habeck přiznal, že Německo bylo hloupé, když si vytvořilo silnou závislost na dodávkách zemního plynu z Ruska. Abych parafrázoval dědečka Hříbečka z Mrazíka: ano, milý Němče, kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses závislým na ruském medvědovi. Ale s tím plynem je to jako s alkoholem, zkuste nechlastat, když je alkohol tak levný. Ironií je, že Habeck je v německé vládě za Zelené, čili za nejbojovnější praporečníky Green Dealu. Od té doby ovšem zase ticho po pěšině, sebereflexe ukončena. Vypadá to, že jásot některých analytiků, že je Green Deal po zahájení útoku Rusů na Ukrajinu mrtev, byl tancem nad hořícím ptákem Fénixem, který ovšem náhle vzlétl ze svého popela, oděn v ještě zářivější peří, a vykloval těmhle prognostikům oči. Snad po téhle zkušenosti přestanou chodit pro analýzy do studánky s živou vodou, když se jim ucho prognostického džbánu takhle nepěkně utrhlo. A zas se postaví do fronty na emisní povolenky.

Zaznamenal jsem posun v myšlení zatím jen u Belgie, která, ač hodlala původně zavřít všechny jaderné elektrárny jako Německo, najednou dvě nechá běžet až do roku 2035. Přitom, jestli něco dnešní evropská energetika potřebuje, tak pozitivní signály, je jich totiž jak šafránu. Jen si tak zlehka představte, jaký impuls pro ceny elektrické energie v Evropě by znamenalo rozhodnutí německé vlády, že neuzavře poslední tři atomové elektrárny, a dokonce obnoví provoz těch dalších tří, loni uzavřených, o hnědouhelných ani nemluvě. Oslíčku elektrické burzy, otřes se! Tak, konec daydreamingu, zpátky do  bot, kocoure a pěkně mílovými kroky opět vpřed za zeleným zítřkem. Nejde jen o Německo, stačí si poslechnout místopředsedu Evropské komise Franse Timmermanse (ještě před válkou na Ukrajině): „Putin chce (vyhrožováním Ukrajině) odvrátit pozornost od svého klimatického problému“. Tak určitě Putin válčí kvůli Green Dealu. Je to přesně opačně, Putin musí Green Deal milovat jak medvídka z dětství. Jen vylétlé ceny plynu a ropy, způsobené mj. Timmermansovým zeleným blouzněním, mu musely znít jak rajská hudba. Napakoval se báječně.

Jako voják byl Timmermans vycvičen k výslechu ruských válečných zajatců (ti Nizozemci mají ale vojenské specializace, že?). Myslím, že by mu měl Zelenskyj nějaké poslat, aby podepsali, že je Putin poslal na Ukrajinu kvůli Green Dealu. To já mám ve vojenské knížce zapsanou vojenskou odbornost Tanečník. Myslím, že by dnes vyšlo nastejno, kdybychom s Timmermansem měli na frontě působit. Možná bychom obveselili mužstvo oba stejně, já tedy panděrovým tancem určitě až k slzám. Také Timmermansovo plédování za soláry a větrníky jen zesílilo. Hurá do náruče Číny, která kontroluje trh se soláry od nalezišť surovin až po výrobu a prodej až z 85-90 %. Tam je totiž režim podstatně demokratičtější než v Rusku, což vidíme na příkladu dnešní Šanghaje, kde kvůli covidu zavřeli hermeticky všech 26 milionů obyvatel doma, až řvou hlady z oken zašpérovaných paneláků. Tam umí servírovat demokracii jak pekingskou kachnu, tak sem s ní.

Jak dlouho bude ještě Bludný Holanďan Timmermans brázdit bruselské vody, a čeřit je svými bludy, než na něj někdo hodí síť? Myslím, že europoslanec Saša Vondra by se toho rád ujal, když řekl, že je Timmermans úplně mimo. Možná je ale Timmermans jen převtělením Járy Cimrmana, který byl pionýrem slepých uliček. Zcela nedávno vyzval Evropany k šetření a ztlumení topení ve svých domovech. Tak to fakt nemusí dělat, stejně jako se aktivisti z Extinction Rebellion nemusí válet na pražské magistrále a bránit sanitkám v průjezdu, abychom otočili termostatem o tři stupně dolů. Spíš budeme chodit fasovat nahřáté termofory na obecní úřady, abychom si odlednili na noc aspoň postel, jestli to takhle půjde dál. Můj tchán mi vyprávěl, jak mu jako dítěti rodiče v pokojíčku netopili ani v zimě, aby byl otužilý. A probouzel se s peřinou přimrzlou k obličeji. Fakt. Tak tchán už trénink má. A my si před usnutím můžeme zazpívat podle nebožtíka Aviciiho: So wake me up when it's all over/ When I'm wiser and I'm older /All this time I was finding myself and I /didn't know I was lost

(Tak mě vzbuď, až to všechno skončí /Až budu moudřejší a starší /Celou dobu jsem se hledal / Nevěděl jsem, že jsem ztracený)

Já už si to na piáno hraju každý den. Protože časy jsou zlé, Kamile.