Argentina je rozlehlá země. Je to vidět už z výšky při přeletu od Santiaga de Chile. Boeing 787 Dreamliner má velká okna, a tak poskytuje obdivný výhled na pohoří And a pampy.
Po přistání na jihoamerickém území zapomeňte na angličtinu a sáhněte do španělského šuplíku. Angličtina je zde stejně platná jako čeština. Latinská Amerika mluví společným jazykem, tedy kromě Brazílie, kde se ale se španělštinou neztratíte. Prostý obyvatel tohoto kontinentu řeší každodenní boj o chléb a naprostá většina z nich nikdy území své země neopustí. K čemu tedy cizí jazyk?
A připravte si USD. Argentina, stejně jako sousední Paraguay a Uruguay, chce po cizincích konvertibilní měnu, které se jí nedostává od dob ekonomické krize na počátku tisíciletí. Jihoamerické měny se v ČR neobchodují. Musíte si je pořídit cestou, nejsnáze na letišti před odletem to cílové destinace. Rozhodně to nenechávejte až po příletu. Zdejší směnárny označené nápisem Cambio mají velmi nevýhodné kurzy. To už je lepší vybrat si hotovost kartou z bankomatu. Ne všechny ale berou karty EU, takže to zas není tak jednoduché.
Bezdomovci, nepořádek a alkohol. Aby to bylo po pořádku. Do Argentiny jsem se dostal z chilského Santiaga. První, s čím se setkáte v Buenos Aires jsou retardéry na každém druhém kilometru. Plastové láhve od laciného piva v parku a všude poletující obaly od pečiva budou vašimi průvodci. Centrem města se vine dálniční obchvat, pod nímž je velmi živo. Party mladých argentinců tančí při reprodukované hudbě. Dálniční síť ve městě poskytuje úkryt pro bezdomovce. Mezi nimi jsou i děti. Pro mě bylo překvapením vidět dva spící školáky v objetí na slamníku pod dálničním obchvatem, kteří ale určitě školu nenavštěvují.
Co je dobré vidět. Určitě Květnové náměstí (Plaza del Mayo), zdejší Václavák. 25.květen je totiž dnem vyhlášení nezávislosti Argentiny nad Španělskem. S růžovým prezidentským palácem v pozadí. Kousek dál je přístav Puerto Madero s moderní dominantou, která se nazývá Ženský most (Puente de la Mujer). Je otočná na centrálním sloupu a její skloněný pylon prý ztělesňuje pár tančící v rytmu tanga. Mimochodem, Eva Perónová tady má svoji třídu a stanici metra. Rozhodně nemiňte náměstí Konstituce. Je zde centrální nádraží. Z něj vedou trasy na jih, zatímco ze severního nádraží Retiro se cestuje na západ a sever země. Cesta do Rosaria podél řeky Paraná zabere 4 hodiny dálkovým autobusem. Do Córdoby pak dalších pět.
Nedělní trhy? Tak to je skutečný zážitek. Nedělní trh je v Buenos Aires něco jako u nás maškary. Centrem trhu, který zaujímá trasu asi jako z milevského náměstí k vlakovému nádraží, prochází hudební skupina ve stylu švýcarské kapely Surftakter s výraznými bicími nástroji. Čelu kapely vévodí indiánská předtanečnice. Místní trhovkyně tancují v rytmu samby. A pozor. Na zdejším trhu se smlouvá Pokud nesmlouváte, jste nýmand. Žhavé tango je vidět i v místních tančírnách. Tančící páry dotváří smyslnou a sugestivní atmosféru zdejšího prostředí. Taneční pár v tangovém držení je i na většině pohlednic z této země. A nezapomeňte ochutnat místní hovězí Angus steak. Je to zdejší národní jídlo,jako u nás vepřo-knedlo-zelo.
Místní doprava. Je velmi hustá a také velmi levná. K cestování po Buenos Aires je třeba si pořídit dopravní kartu SUBE za 85 pesos, která je dobíjecí. Hotovost je z místní dopravy zcela vyloučena, z bezpečnostních důvodů - řidiči se nemusí bát okradení. Zarazí vás nesmyslně velký počet retardérů. Také zmatek v dopravě, silniční pravidla málokdo dodržuje a občas je třeba uskočit při přecházení ulice, byť po přechodu. Jako pomůcka se mi osvědčila mobilní aplikace Moovit, pomůže vám najít žádoucí linku městské dopravy ve velkoměstech celého světa.
A já se přesouvám do přístavu Puerto Madero, kde mě čeká trajekt společnosti ColoniaExpress, aby mě převezl přes záliv Rio de la Plata do uruguayského Montevidea.
