Pod brazilským sluncem.

Do Ria jsem přiletěl z paraguayského Asunciónu s mezipřistáním v Porto Alegre. Přistávali jsme v 9 večer místního času na interním letišti Santose Dumonta, které je 15 minut chůze od centra města.

První, co mě uchvátilo v průběhu přistávání byl nasvícený monument Ježíše Krista Spasitele nad nočním městem. Nezapomenutelný zážitek. V Rio de Janeiru je velmi teplo. 26 °Celsiových ukazuje teploměr i když je pod mrakem. Město se rozkládá ve zvlněné přímořské oblasti. Vyčnívající kopce mají podobu cukrových homolí. A jeden z nich se tak skutečně tak jmenuje, Azúgar. V Brazílii se mluví portugalsky, nicméně i španělštinu lze s úspěchem uplatnit.

V ulicích Ria nepřehlédnete zmatek na chodníku i v místní dopravě. Stále je třeba si hlídat osobní věci. Místní ženy se pohybují s batohy otočenými vakem napřed a kabely přes rameno si drží rukou. Rio má velmi hustou síť městské dopravy, problém však je najít správné nástupiště. Označení zastávky a jízdní řád chybí. V informacích vám ale stěží poradí. Metro je stále plné. Ale i tak mě mladý muž pustil sednout a jiný mi donesl brýle, které mi vypadly při dobíhání autobusu. Rady bedekrů nelze brát až tak doslova.

Všude kde lze je možno se setkat s bezdomovci a trhovci. Trh nabízí vše, co je možno prodat. Věci zjevně nalezené, použité prádlo, prázdné láhve od skotské whisky, rozbité mobily. Někdo má stánek, jiný jen skládací podstavec, nabídku na hrudi nebo jen deku na chodníku. Hygiena je na velmi nízké úrovni. V tranzitních centrech, kde je velmi živo, se mísí navzájem vůně místních specialit a zápach zatuchlé moči. Ve stáncích rychlého občerstvení se podávají pokrmy ze smažené zeleniny, která je zde velmi laciná. Některé komodity na zdejším trhu jsem viděl poprvé v životě a neumím je pojmenovat. Ale na prvý pohled je jasné, že ananasy se k nám z Brazílie nevozí. Narazil jsem i na stánky s fotbalovými potřebami, dýchá z nich duch fotbalové velmoci. Navštívil jsem i proslulý stadion Maracana a překvapilo mě, že je osiřelý.

Monument Ježíše Krista Spasitele funguje ve městě jako maják. Podobně jako u nás komín místní strojírny. Ale záleží na počasí. Nízká oblačnost jej dokáže zcela skrýt. Nejsnazší přístup je od stanice metra Largo do Machado. Mikrobus stojí 65 realů. Pro cestu vzhůru existuje i pěší stezka. Vsadím se, že každý, kdo uvidí ten stoupák, však tuto variantu rychle opustí.

Na jižní straně města je rozsáhlá pláž Copacabana. V době mojí přítomnosti zela prázdnotou kvůli chladnému počasí. Podél pláže je řada symbolických pískových monumentů, za jejichž zvěčnění však chtějí domorodci zaplatit. Město samotné je monumentů plné. Mě zaujalo Muzeum budoucnosti (Museu do Amatha) na nábřeží v blízkosti centra. Běží zde nadčasová prezentační vize lidstva od prvopočátku existence až do blízké budoucnosti.

Návštěva Brazílie není až tak drahá, pokud si vše dokážete vyřídit sami. Týdenní cesta do Ria vyjde zhruba stejně jako dovolená ve Španělsku. A to počítám zpáteční letenku a týden ubytování včetně kapesného ve výši 100 brazilských realů na den (600 Kč). Je třeba začít půl roku dopředu a plánovat mimo sezónu (leden - únor). A jak se tam dostat? Největším leteckým dopravcem z Evropy na jihoamerický kontinent je TAP Portugal, který operuje i z Prahy.