Nastal čas Vánoc - čas vaječňáku ze sójového mléka, dechberoucích soubojů na život a na smrt mezi Ježíškem a Santou, Snowboarďáků po třiceti letech, kdy Lucinka Von Dráček byla roztomilý ďiblík. Ano, nastal čas adventní výzvy.
#Bílé Vánoce - o tom je dnešní žblebt
První věc, na kterou si v prosinci s láskou vzpomenu, je pochopitelně zimní počasí. Všudepřítomný sníh, led a krátké večery. V posledních deseti letech se pravda toho sněhu a ledu v prosinci neurodilo. I nadále bez ohledu na věk každý den očekávám první sněhovou přeháňku, která se nad Prahou přežene. S hrníčkem grogu nebo svařáku vyhlížím šedavý mrak směrem od Berounky, jak nad betonovou džunglí začne snášet jemný moučkový cukr sypajcí se na střechy jak nad čerstvě upečený štrůdl vytažený z rozpálené trouby.
S nadšením chodím okolo nejbližších vodních zdrojů jako jsou potoky a rybníky a čekám na první ledovou tříšť a krustu ohlašující čas rybníkářského hokeje.
Pamatuji si na každovánoční hokej pod taktovkou pana Zeleného, který dal dohromady partu rodičů a dětí a na pronajatém černošickém ledě se zrodila bitva zdobící mé věčné dětské vzpomínky na Vánoce. Tehdy byl černošický stadion bez střechy a tak se stalo, že nám tam trochu nasněžilo. Nebýt mantinelů, člověk by si pro samý zápal boje nevšiml, že nejsme na romantickém rybníku z obrázku pana Josefa Lady.
Pro dnešek zvonec, feministického Mrazíka konec.
