Vyvrženci společnosti, začlení se opět zpět?
Realita je však opravdu krutá. Statistiky říkají, že více jak sedmdesát procent odchovanců odcházejících z péče nakonec skutečně skončí úplně někde jinde – ve vězení, na ulici jako prostituti nebo prostitutky, jako duševně nemocní, nebo zemřou.
To si nemyslí jen terapeut Angus, ale především i hlavní hrdinka Anaisin Hendricksová. Nikdy nepoznala své rodiče a ani sama neví, jestli by je chtěla potkat. Tvrdí, že pochází ze zkumavky, ale také říká mnohé jiné věci, které si vymýšlí. Odříkává shluk slov, jako by nic neznamenaly.
Při každém příjezdu do nového, pro ni stále stejného,
prostředí si vytvoří vlastní příběh o svém životě. Něco však zůstává podobného.
Miluje Francii. Prozářenou Paříž. Temperamentní Francouze. Jazyk, kterým nehovoří. A to, i přestože tam nikdy nezavítala. Ale touží potom.
Jenže je součástí experimentu. Delikventka jejího typu neustále pozorovaná nemá právo na normální život. Roste pro kriminál a cesta nápravy? Pro ni opravdu neexistuje.
Za sebou má mnohé pobyty v náhradních rodinách, ústavech, policejních stanicích i v bytech drogových dealerů…Zlý sen, který ještě neskončil.
Změní se snad něco v novém ústavu, kam je pro „vraždu“ policistky, zavřena? Pomůžou jí noví „přátelé“, kteří se mohou pochlubit – zlodějstvím, zoofilií, žhářstvím, prostitutkou, sebepoškozovatelkou, HIV pozitivním atd.?
*
Tma je moc tmavá.
Spánek se nekoná.
Hodiny netikají, ať si přeju sebevíc, aby tikaly. Noc je zlověstná. Z nějakýho důvodu jsem si vzpomněla na Julii s pršákem, která v první třídě bulela, protože jsem jí řekla, že mě nepřinesl nějakej zasranej čáp, ale sociálka.
Ona nikdy neklela, já furt bylo mi teprve pět, ale už jsem klela. Taky jsem kousala, kopala. Nespala jsem, skoro vůbec. Řekla, že jsem lhářka a já jí rozmázla jablko o hřiště a pak jí snědla jahodovou gumu. Ona tam jen stála a mohla si vybulet oči. Všem řekla, že jsem hotovej ďábel, a oni jí věřili.
…
Už jsem na kolenou, ale pořád ještě padám. Ruce má rozpražený, jako by čekala, až přijde Tash, ale ta tu není a já vstávám a zvedám ji za podpaží a chovám ji v náručí, vlasy jsem jí shrnula za uši a snažím se jí očistit tvář.
Po schodech duní kroky.
„Do prdele!“ padne na kolena Joan, obličej má jak stěnu, snaží se ode mě Islu vzít, ale nepustím ji. Cvak. Cvak. Cvak.
*
Panoptikon (v překladu „Vše sledující“) se snaží navázat na osvícenskou myšlenku s kruhovou budovou, kdyby měl každý vězeň žít nepřetržitě v zorném poli ostrahy, před níž se nemá, kam schovat, zároveň však na své strážce sám nevidí.
Vězení ve tvaru lampy, kde zlo zmizí jako stíny. Realita je však naprosto jiná. A to vám tu naservírovala právě Jenni Fagan. Nebude se opravdu nudit, spíše budete pohoršeni. Pozor by však měli dát ti, kteří neradi čtou sprostá slova – ačkoliv symbolizují krutou přítomnost – najdete jich zde opravdu hodně.
Název knihy: Panoptikon (The Panopticon)
Autor: Jenni Fagan (https://twitter.com/Jenni_Fagan)
Nakladatelství: Odeon (http://www.odeon-knihy.cz/)
Vydáno: duben 2013
Omlouvám se za chyby.
Josef Němec
Jsou divní, pryč s nimi…
Lišit se od druhých se nevyplácí. Můžeme se sebevíc snažit o to, abychom byli šedivými myškami, které proplouvají světem a žijí vlastním životem, ale co když máme opravdu něco fyzicky nevšedního,...
Josef Němec
Svoboda se neodpouští
Myslet si, co chci, je jedna věc. Říkat něco veřejně, je ale věc druhá. Pro někoho možnost sebe prezentovat se za každou cenu může vést k nespokojenosti lidí kolem, což leckdy vyvolává pomluvy a překrucování skutečností.
Josef Němec
Minulost ožívá a ani policie si neví rady
Je těžké žít se ztrátou někoho blízkého. Člověk nám někdy odejde a fyzicky zemře, v našich myslích ale i poté zůstává. Jenže co když se nacházíme v tak náročné životní situaci, že se nakonec musíme vzdát někoho, koho milujeme...
Josef Němec
Požár se nezapomíná
Vzplanutí. Ať je to v době dětství, dospívání či v samotné dospělosti, vždy se na každé z nich vzpomíná se srdcem v oblacích. Někdy ten oblak připomene nejkrásnější chvíle života, jindy období, kdy jsme podlehli někomu...
Josef Němec
Zmizeli neznámo kam
Trvá to dny, leckdy týdny a měsíce, jindy zase roky a mnohdy i věčnost. Jakákoliv ztráta v kterékoliv podobě může na nás působit na malou chvíli, krátkou dobu, nebo nás čas od času neustále překvapovat nejen v období zastavení se
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace
Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...
Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci
Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...
První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí
Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...
V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven
„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...
- Počet článků 425
- Celková karma 5,05
- Průměrná čtenost 499x