Chce být jako ony, stejně nedotknutelná

Jenže to se jí nikdy nemůže vyplnit. Neumí totiž vymazat svoji minulost a vzpomínky na dobu svého hrozného dětství, kdy byla skoro dennodenně zneužívána svým otcem. Nevyrovnala se s tím, ani nedokázala odpustit svému otci, který ji chtěl mít navěky jako malou holčičku. Od té doby Victorie Bergmanová přímo nenávidí mužské pokolení a ani sezení u psycholožky jí ke změně pohledu moc nepomáhají. Lze to vůbec?

Pochopit samu sebe by ráda i policistka Jeanette Kihlbergová, která to v práci nemá jednoduché. Mužští nadřízení ji neuznávají a ještě navíc jí házejí klacky pod nohy, a to jen protože je žena. Doma to není o nic lepší. Manželovi Åkemu a synovi se totiž vůbec kvůli práci nevěnuje. Jenže může doma opravdu přestat myslet na ty vraždy, které se ve Stockholmu dějí?

„Z obětí se stávají útočníci. Dospělí jim ukradli dětství a ony jim to teď oplácejí. Oběti a útočníci splývají v jedno. Tak to musí být.“

Tři oběti neznámých chlapců jsou nalezeny na různých místech v různé fázi rozkladu. Na tělech mají mnohonásobné vpichy po injekčních stříkačkách, krvavé šrámy až do základů svalstva od bičování a jejich těla jsou naprosto bez vody. Vyschlá a mumifikovaná. A to nemluvě o tom, že všichni přišli o dar plodnosti.

Kdo páchá taková zvěrstva na dětech? Může to být business dnešní společnosti? Pomůže s pátráním některý z pedofilů nebo bude postačovat psycholožka Sofia, která svůj život zasvětila „novým zítřkům“? Kde leží Domov stínů?

*

Představuje si, že se nechá odnést vlnami do řeky, do volného, otevřeného prostoru, pryč od toho všeho. Je

ospalá, ale v hloubi duše už dávno pochopila, že nikdy nedokáže usnout dostatečně tvrdě na to, aby tomu unikla. Její hlava je jako žárovka v tichém, temném domě, kterou zapomněli zhasnout. Kolem studeného elektrického světla neustále poletují noční můry a pleskají ji suchými křidélky do očí.

…

Stockholm je prodejná děvka. Od třináctého století spočívá v brakické vodě a svádí svými ostrovy a ostrůvky, svým nevinným zevnějškem. Je krásný a zrádný zároveň a jeho dějiny jsou zbarvené krveprolitím, požáry a exkomunikacemi. A nesplněnými sny.

…

Křidélka mouchy se beznadějně přilepila na žvýkačku. Nepomůže ti, že sebou škubeš, myslí si Vraní dívka. Létat už nikdy nebudeš. Zítra vyjde slunce jako vždycky, ale tobě už svítit nebude.

*

Bral jsem knihu Vraní dívka jako výzvu, která byla označena ještě navíc červenou značkou – Jen pro silné povahy. Ano, situace, které jsou zde popsány, jsou leckdy drastické a člověku se z toho pomalu dělá špatně, ale nejen z toho, jak je to popisováno, ale především z toho, že se vůbec ještě něco takového může v dnešní době dít. Autoři chtěli šokovat čtenáře, což se jim podařilo, a asi i doufali, že se rozvíří diskuze k tématu pedofilie. Velice zajímavá kniha s aktuálním tématem v souběhu s pocity nepochopených a neuspokojených žen. Troufnete si také?

Název knihy: Vraní dívka (Kråkflickan)

Autor: Erik Axl Sund (http://www.erikaxlsund.com/#!/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: březen 2014