Jak se obnovovaly zatopené stanice metra po povodních v srpnu 2002 a zásadní problémy s tím spojené.
Jak jsem psal na závěr 1. části, hlavní otázka byla energetická zařízení v zatopených stanicích. Nevěděli jsme, zda bude možné zařízení znovu oživit. V rámci technologických dodávek se začaly zkoumat možnosti potencionálních dodávek obrovského množství kabelů a dalších technologií.
Jako první bylo třeba předjednat dodávky dezinfekčních prostředků a vysoušecích zařízení. Pracovníci DP a dalších firem, o kterých se předpokládalo, že budou muset chodit do zaplavených stanic a tunelů, chodili na očkování.
Zapomněl jsem také na dvě utopené soupravy ve stanici metra Florenc na trase B. Musíme si uvědomit, že začít chodit do stanic a vestibulů metra po vyčerpání vody znamenalo všude chodit pěšky i po eskalátorech a s baterkami. Všude byl smrad, špína, mazlavé blátíčko a odtržené kusy materiálů z obkladů metra.
Proudy vody omývaly schodiště, vestibuly, eskalátorové tunely, i když dole ještě byla voda. Ve stanicích i eskalátorových tunelech byl ve většině nasákavý obkladový či podhledový materiál a nad tím ještě další akustické silně nasákavé polštáře. Vše muselo pryč, ven z metra, nebo umýt a dezinfikovat až na ostění stanic a tunelů.
To byl začátek toho, co teprve začalo, tj. obnova metra. Musím říci, že DP Praha organizoval v té době skvěle dopravu podzemní i nadzemní a oceňuji roli bývalého GŘ DP Praha In memoriam Milana Houfka.
Trochu o politice
Je po volbách. Asi to v Praze zatím nic nevyřešilo, ale uvidíme co vznikne po jednáních. Jen jedno. Volby úplně zastínily v posledních dnech celostátní problémy ohledně energií a sociálního řešení dopadů. Zastínily i to že, máme předsednictví EU. Asi je lepší to nechat na příště, jednání probíhají a nevím jak dopadnou.
