Takový pojem se objevil ve zprávě na CTtext 15.11. v souvislosti s jakýmsi Jiřím Gansem. U něj v bytě v Č.Budějovicích se prý pouštěla „těžko sehnatelná západní hudba“. Skutečně těžko sehnatelná? A v Budějicích?
Dobře vím, že v r.59-60 byla v Rakousku a v Německu už vybudována rozsáhlá síť VKV-vysílačů, které pokrývaly signálem i rozsáhlá území na jižní Moravě, a v jižních a jihozápadních Čechách. A tam bylo k disposici úplné móře západní hudby. Vždyť jiná než anglosaská zábavní hudba se v těch zemích ani nehrála – pop, jazz, rock. Později někteří z nás zjistili, že rozhlasový VKV signál ze Západu zasahoval až do Prahy – alespoň do vhodných míst. TV signály do Prahy nezasahovaly, jen zcela výjimečně, ale byly dobře přijímatelné v jižnějších a v JZ oblastech ČR. Ve vhodných lokalitách bylo možné přijímat rozhlasové signály ze západních VKV vysílačů až do vzdálenosti 200 km od těchto vysílačů, a to v hi-fi kvalitě.
Se západním vysíláním na VKV jsem se seznámil jako voják. Absolvoval jsem totiž v ZVS vcelku šikovnou poddůstojnickou školu, kde nás cvičili pro radiový průzkum, tj. denně na učebnách dvě hodiny němčiny nebo angličtiny, dále radiotechnika, atd., byli jsme tam samí maturanti, už s předchozími znalostmi jazyků, a pak po 10 měsících jsme se rozlezli po našich hranicích a sledovali jsme radiový provoz z vojenských prostor v Bavorsku, dále letecký radiový provoz, atd. Nejlepší angličtinář poslouchal i vojenské zprávy z AFN Frankfurt. Ony blbnuly obě strany.
A tak když v Bavorsku vzlétl radarový průzkumný letoun C124 a začal dlouhé hodiny pendlovat na trase Mnichov-Norimberk a zpět, a když se hlásil své letecké kontrole při každé otočce, tak jsme to hned zahlásili do Prahy na PVOS (protivzdušnou obranu státu), kde zase přijali příslušná opatření, atd. Oni také používali velmi rafinované volací znaky, obvykle CowNN, takže jsme hned věděli, že KRÁVA je ve vzduchu (létal ve výšce přes 20 tisíc stop a jeden úsek mu trval půl hodiny). Na Šumavě (někde blízko Čerchova) hned za naší hranicí rekonstruovali ještě do r.90 velkým nákladem podobné zařízení, ta věž tam stojí do dneška, dnes už jen jako musejní artefakt – když jsme se přece připojili k údajně ne-agresivnímu paktu NATO. (Dobře vybavená odposlechová stanice na U.S. letecké bási Misava-Japan se objevuje v americkém doku-filmu Coded Hostile – Todesflug KAL007, který seriosně a bez laciné propagandy pojednává o sestřelení korejského letadla u Kamčatky v r.83).
Ale my jsme měli u naší jednotky také magnetofony a další aparáty. Vojenský radiový provoz v Bavorsku probíhal většinou v rozsahu asi tak 30 až 60 MHz, naše komunikační aparáty (dovezené ze Západu) chodily od 30 do 180 MHz, a tak jsme zjistili, že na Západě se už v pásmu 88 až 100 MHz vysílá spousta běžného rozhlasového vysílání, a to se spoustou „západní“ hudby. Takže mluvit o „těžko sehnatelné západní hudbě“ v Č.Budějovicích je jen novodobý propagandistický blábol. Tou už byly Budějice někdy od 50.let úplně zaplavené. V Budějicích měli i výhodu TV příjmu z blízkého Rakouska. A tam se vyskytovaly lahůdky, které se u nás skutečně neobjevovaly. Už jsem psal, že v r.77 byl natočen nejroztomilejší James-Bond-film „Špion, který mě miloval“, kde už britský agent spolupracoval na záchraně světa s ruskou agentkou Aňou Amasovou – no nebyla to paráda? Ale taková byla skutečně tehdy atmosféra. Na německé TV to běželo asi tak v r.80, tehdy se mohl člověk jenom bavit (nad závěrečnou scénou jsem se už chechtal).
Myslím, že asi dva kluci v naší jednotce si tehdy koupili i (tehdy elektronkové) magnetofony Tesla-Sonet, a pilně si tu západní hudbu nahrávali. Ostatní „neukáznění jedinci“ jsme si tu hudbu nahrávali na služebních magnetofonech. V 60.letech jsem pak toto pustil z hlavy, ale v 70.letech jsem se k radioamaterství vrátil. A zařídil si příjem západního VKV vysílání jak v Praze, tak v hi-fi kvalitě na venkově. Na tom venkově i přijem TV. Nepamatuji se, kdy začalo VKV vysílání u nás, zřejmě trochu později, naštěstí v jiném pásmu, takže se kanály nemíchaly do sebe, ale obstarat radio se západním pásmem nebylo zas tak obtížné (známý mi přivezl tuner Grundig, i když to bylo poněkud drahé). Později vyráběla Tesla Bratislava tunery s východním i západním pásmem VKV. Ale daly se stavět i amatérsky.
A do dneška jsem pobaven tím, jak se dálkovému příjmu VKV a TV věnovali v odborném časopisu pro kutily AMATÉRSKÉ RADIO. To bylo nějakých návodů! A to prosím tento časopis vydával Svazarm, tedy tehdejší „zapojená“ organisace. I já sám jsem tam pak publikoval nějaký ten návod. Úspěšnou knihu Milana Českého (Antény pro příjem rozhlasu a televize) vydal SNTL po prvé v r.75, pak byla ještě další vydání.
Na příjmu ze západních zdrojů nás bylo dost, takže nějaké informační embargo neexistovalo ani za zločinné komunistické diktatury. A pilně jsem na pracovišti rozkecával, co jsem zajímavého slyšel nebo viděl ze západního vysílání.
-----------------------------------------
Ale tak úplně bez „západní hudby“ jsme nebyli ani v 50.letech. Především v Praze tehdy existovalo několik velkých tanečních orchestrů, které hrály zejména na plesech, swingovou a běžnou taneční musiku. Troufám si tvrdit, že nikdy se u nás netancovalo tolik, jako v 50.letech – to bylo nějakých plesů, v zimním období téměř každý den, i sokolové měli své šibřinky, i baráčníci své bály. A nebylo plesu, kde by se např. nehrál legendární foxtrot Woody Hermanna Na plese dřevorubců. Menší taneční orchestry a skupiny na živo hrály o nedělních tanečních čajích (tam bývalo vstupné 6 Kčs). Mnoho pořadů o swingu a jazzu se konalo v pražském Divadle hudby. Jednak byly probírány velké americké swingové kapely, jazzové orchestry (Louis Armstrong a další), americké hudební filmy (s Ginger Rogers a Fred Astairem, atd.). Tam jsem chodil v 50. letech dobře 4x až 5x měsíčně. Emanuel Uggé pořádal jazzové programy s Pražským dixielandem, atd. V Brně už myslím tehdy exceloval Gustav Brom (který se později „proslavil“ ódou na Gagarina). Nu, nedá se říci, že bychom tak úplně strádali. V rozhlase to ovšem byla bída.
Po r.70 pak vycházelo mnoho desek s americkou swingovou a další musikou. Co se ale tehdy hrálo v našem rozhlase, to nevím.
Po roce 70. se také do Československa dostaly některé americké hvězdy: Louis Armstrong, Ella Fitzgerald, Sarah Vaughan a možná další. Jiné si už nepamatuji.
(Ostatně, když prý u toho pana Ganse pouštěli „těžko sehnatelnou západní hudbu“, z čeho ji vlastně pouštěli. A kde ji sehnali? Desky se k nám tehdy nedostávaly, takže z magnetofonu? Ty už Tesla vyráběla. A odkud ji nahrávali? Ze západních VKV vysílačů? Ale to pak byla „SNADNO sehnatelná západní hudba“).
