Jak se Čechové svobodně a demokraticky vraždí.

Samozřejmě: od vypuknutí svobody v r.89 jde počet zavražděných už do tisíců. Ty počty jsou daleko vyšší, než tomu bylo za zločinné diktatury. Podle statistické ročenky z konce 80.let se tehdy vraždilo kolem 85 lidí ročně.

Brzo po vypuknutí svobody se tento počet navýšil na 170, tedy na dvojnásobek. Teď v lednu si statistika pochválila, že loni – v r. 2016 – už nadále klesala zločinnost a bylo zavražděno už jen 136 lidí, tj. nejméně za poslední čtvrtstoletí (ale stále ještě o 60% více než v období normalizace). Pan Milan Urban připomněl, že v našem turbulentním prostředí zpráva o snížení zločinnosti zapadla a nevzbudila zaslouženou pozornost. Tak to teda u mne nikoliv – to já jsem ji zaznamenal. Ovšem nesdílím názor pana Urbana, že by to byl důsledek více investic do policie. Třeba to už lidi trochu přestalo bavit – vraždit se.

Já tahle čísla o zločinnosti trochu sleduji, jak se k nim dostanu, a tak mi ledacos uvízlo v paměti. Např. jak za zločinného masarykovského režimu četníci v letech 1920 až 33 každoročně stříleli do demonstrací hladových nezaměstnaných a povraždili za tu dobu na 60 lidí vč. žen a dětí a na 200 zranili. Nebo jak zločinná komunistická diktatura popravila zhruba v letech 48 až 58 asi 240 různých odpůrců. Ale nezjistil jsem, kolik z toho bylo justičních vražd a kolik bylo popraveno všelijakých vrahů a banditů (jako nepochybnou justiční vraždu bych viděl popravu Heliodora Píky, u dalších známých případů si už nejsem tak jistý – i když některé z nich posloužily propagandě, tehdy i dnes).

Ale když vezmeme poslední čtvrtstoletí, tak nejspíš za tu dobu bylo u nás povražděno zhruba o 1500 až 2000 lidí více, než tomu bylo za srovnatelné období za minulé zločinné diktatury.

A ať s tím zápasíme jakkoliv, přece jen je to obrazem společenského řádu.

Zaplaťpánbůch zato, že přece jen je u nás menší zločinnost a zejména vražednost než v některých jiných zemích. Strašidelné jsou údaje např. z USA, Mexika a Brazílie. Údaje z Ruska nemám. Ale poslední vánoce v Chicagu probíhaly za mohutných přestřelek zločineckých gangů (padlo jim za oběť asi dvě až tři desítky lidí). Pobavilo mne před časem, když šla výjimečná zpráva do světa, že v Chicagu nebyl za 24 hodin zavražděn ani jeden člověk. Tak to teda byla událost!

Zcela se vyhnu diskusi o zbraních, jestli jó nebo né. To je diskuse zcela jalová: sice si nedovedu představit, že by někdo chodil po městě s těžkou pistolí v kapse, aby se mohl kdykoliv bránit střelbou (není mi známo, že by se někdo někdy u nás ubránil zločinci s vlastní zbraní v ruce), ale ty skupiny obhájců a odpůrců střelných zbraní se stejně nikdy nemohou navzájem přesvědčit. Beztak se nachází v Evropě několik desítek miliónů zbraní v soukromých rukách (jen v Německu 10 až 12 miliónů). S tím už nikdo nic nenadělá.