Co skutečně dříve nebylo k mání – aneb něco ze života burana.
... že neumřely hladem a to chodily nahé? Ostatně, některé tu dobu posuzují podle novodobých konjunkturálních propagandistických anti-filmů – a podle toho jejich příspěvky vypadají. Patřím zde mezi nejstarší píšící seniory (a jsem možná jediným píšícím buranem) a docela dobře si pamatuji vlastně jenom na dvě skupiny problémových artiklů: a to na náhradní automobilové díly a dále na zařízení pro filtraci do domácích bazénů, a bazénová chemie nebyla vůbec. A přitom, jak stoupal blahobyt, už se u chat a venkovských domů někdy v 80.letech objevovaly domácí bazény. Tehdy jako vykachlíkované betonové, ale v pražském OD KOTVA prodávali stavebnicový bazének tuším ze SIGMY Olomouc (ten už jsme dávno vyhodili). Ale – s údržbou vody byly tehdy problémy.
Jsou tady už dlouho diskuse o bytové výstavbě, a že mladí dnes…, atd. Ono ledacos se dá překroutit, ale bytová výstavba za zločinné diktatury nikoliv – protože ta přežila do dneška. Lze snadno doložit, že od r.47 do r. 90 se v ČR nastavělo zhruba 2 milióny bytů, asi tak 60% obyvatel, někdy se uvádí dokonce až 2/3, se po válce nastěhovalo do nových bytů, vesměs I.kategorie. Pár údajů jsem už zde uváděl, získal jsem další: někdo z rodiny se nastěhoval do nového bytu 3+1 (a to už byly docela slušné byty v řadových panelákách) v pražském sídlišti na Proseku v r. 70, na něj byl družstevní vklad 34 tisíc (v témže roce stála Octavia combi něco přes 60 tis., o 10 let později Š105 zhruba 50 tis.). A všechny tyto byty byly zařízeny nábytkem, bytovými textiliemi, osvětlovacími tělesy, postupně i elektrickými spotřebiči, atd. Automatické pračky se začaly dodávat asi od r.74 (supertatramatka nám pak sloužila 29 a 3 roků, dvě čerpadla na zalévání od té SIGMY slouží už 40 let). K tomu je ještě potřeba připočíst statisíce chat a dalších rekreačních objektů – také ty byly zařizovány. Tak naco plácat takové propagandistické nesmysly, jako že v krámech nic nebylo?
O potravinách je zbytečné se dohadovat, od konce 60.let se naše země, spolu s DDR a Maďarskem, už doslova topila v přebytkách potravin. Já začal dělat hlavní potravinové nákupy, včetně masa, od května 1970, a dělal jsem je pak celých 20 let. Dobře se také pamatuje, že už v r.68 byly plné sámošky – po vpádu bratrských tanků se totiž do nich vrhly ženské a začaly křečkovat, částečně je vykoupily. Ale to trvalo jen pár dnů, zboží bylo rychle doplněno a pak už se to uklidnilo. Takže na mne ty propagandistické lži nepůsobí! Ale někomu dělají dobře. Ostatně o tehdejší produkci mléka, másla a masa také do dneška existují hmotné důkazy, stačí k tomu ochota se dívat: pomalu u každé větší vesnice stojí stále velké kravíny, pravda, dnes většinou opuštěné a chátrající, ale ty stály do konce 60.let a byly tehdy plné dobytka. A do všech, často denně, dojížděly cisterny pro mléko, produkce hovězího masa byla někdy v 80.letech zhruba pětinásobná proti dnešku, atd. Úpadek dobytkářství po vypuknutí svobody má ještě jeden neblahý důsledek: chybí chlévská mrva pro pole, po polích na podzim už nejezdí rozmetače mrvy, orná půda se desítky let už jen zhoršuje.
A jak elegantně oblékané chodily naše dámy v době tzv. normalisace, o tom mne přesvědčovali západní Němci, kteří nás jednak jezdili navštěvovat, a jednak další, se kterými jsem se setkával v hotelových restauracích, neboť jsem hodně jezdil na pracovní cesty (a rád jsem s nimi pokecal). Také v Prostějově šili pánskou konfekci na úrovni aktuální pařížské módy – což jsem zjistil na vlastní oči v r. 85 v Paříži. Ale to už byla pokročilá doba – kolik z nás ještě zažilo, jak vyparáděné chodily holky do tanečních a na plesy v 50.letech.
Ve stavebních materiálech byly někdy problémy, přesto se tehdy stavělo několikanásobně víc než teď (mimochodem: na některé materiály se v současnosti čeká měsíce, anebo se také pro ně musí jet 100 km). V technických materiálech problémy nebyly: železářské zboží, elektrické nářadí atd.
Ale s ND pro auta byly skutečně problémy, s karosářskými díly, a jeden čas nebyly např. výfuky k Š105/120. Mnohé díly ale dostupné byly. V r. 70 jsme už měli na venku stavení se zahradou (v něm si ženička s dětmi „užila“ pět let mateřské „dovolené“ – no, ona to dovolená nikdy nebyla, ale přece jen život na vsi, když se kočárek strčil pod strom, později děti vypustily na písek, co se jen dětičky nařádily na dětských kolech na cestě za domem, atd., byl přece jenom méně namáhavý, než v pražském 4-patrovém domě, sice novém, ale bez výtahu, v něm tehdy trávila rodina jen zimní měsíce). A tehdy jsem začal dělat ty hlavní potravinové nákupy, i když v obci byl krámek Jednoty s běžným sortimentem a dvakrát týdně tam vozili rozšířený sortiment mléčných výrobků a v pátek přijížděla i pojízdná prodejna, i s masem. (Dnes už tu žádný krám není, nejbližší nákup 12 km, až přijdu o řidičák, tak co?…).
Brzo jsem však zjistil, že s rýčem tu zahradu nezvládnu. A tak jsem se pustil do stavby malotraktoru, na bázi agregátu Š1202, sehnal jsem za babku vylágrovaný motor – a ku podivu jsem k němu v Mototechně všechno koupil (klikovku, šálky, těsnění, atd.). Dále pak v Kovošrotu převodovku z pekařského Robura a celou zadní nápravu vč. rozvodovky. Což byly šikovné díly, protože Robur měl most zadní nápravy z dílů spojovaných na příruby a trubkové nohavice, takže z nich se daly snadno vyříznout kusy a znovu je svařit na rozchod 100 cm. Samozřejmě ten malotraktor jsem stavěl včetně hydrauliky pro nesené nářadí, sehnat zubové čerpadlo a hydraulický válec nebyl problém. Slouží nám do dneška, motor jsme po 20 letech vyměnili za 1203, i ten už dosloužil, ale loni nám po velkých štrapácích senior-automechanik v okr. městě dal do kupy generálkovaný motor 1203 další. Takže letos už jsme zase vybrali brambory s čertem. Agregáty z 1203 jsou dnes nedostatkovým zbožím, protože jedině z nich se dají stavět domácí malotraktory. Novodobá automobilová technika je už k tomu nevhodná. Přitom profi-malotraktory jsou enormně drahé. A čert, neboli rotační vyorávač brambor, to už je dnes úplná rarita.
--------------------
Tak to je další pohled burana na minulou éru – po těch nesmyslech, co se tady občas publikují, za nadšeného jásotu některých čtenářů. Komunistická diktatura byla do jisté míry protivná, ze začátku (48 – 54) i zločinná, ale neživořili jsme, to teda vůbec ne. (Vlastně hospodářské výsledky naší země byly daleko lepší, než by to odpovídalo těžkopádnému politickému a ekonomickému systému, ale na tom měla rozhodující zásluhu pracovitost našeho národa). A pro mne zdaleka ne tak protivná, jako současná diktatura multikulturálních ideologů a teroristů, která už vede jen ke zkáze Evropy. (A kolik je dnes soudobých vlastizrádných kolaborantů, často v podvodných (ne)ziskovkách, usilujících i o zkázu naší země – proti nim byl takový Bilak skoro vlastenec). To ani socialismus ke zkáze naší země nebo Evropy nevedl – a také k žádné zkáze naší země nedošlo. Právě jsem se po mnoha letech přinutil přečíst i memoáry s. Štrougala – a musel jsem se smát. On totiž se vyjadřuje k minulé éře velice kriticky, zatímco já jsem k ní racionálně shovívavý. Samozřejmě: on tu politiku prožíval zevnitř, zatímco já jsem ji ignoroval (a takových nás bylo mnoho: už Tolstoj napsal, že není žádná jednotná historie, každý prožívá svou vlastní). A národní hospodářství netvořilo jen komunistické vládnutí, ale především pracující v průmyslu, stavebnictví, zemědělství, atd. A ti vyvíjeli, pracovali, atd. Také životní úroveň jsme měli vyšší, než milióny (západo)evropanů v celé jižní Evropě. A tak kroutím hlavou nad tím, kolik autorů-autorek se stále ještě popouzí nad nicotnými problémečky minulé éry, starými už přes půl století. Ty směšné problémečky minulosti se se skutečnými problémy současné doby – tj. za probíhající afrikanisace a islamisace Evropy – nedají vůbec srovnat (a zkáza evropské civilisace už probíhá – na to stačí sledovat západní zpravodajství, které ostatně sleduji už přes 45 let). Tehdy se dalo žít v pohodě a v poklidu: vždyť jsme přece patřili do Neporazitelného Tábora Míru. A jak byly např. hezké květinové plesy v Juldě Fuldě, tj. ve veletržním paláci (po netu chodí všelijaké emaily, nedávno s nějakými hesly: Gabriela Osvaldová: Schopnost být šťastným je nadání, něco jako hudební sluch, a Henry David Thoreaum: Zahrada je místo, odkud na stát není vidět – proto také venkované, chataři a chalupáři patřili k nejméně „trpícím“ segmentům populace).
A pokud by některé spanilomyslné čtenářky, které si teď zde občas stěžují, že dnešní muži nestojí za nic, nebo že mateřská dovolená je čirá hrůza, pomyslely, že některé ženičky měly dříve poněkud usnadněný život (k čemuž teď dospěla i moje bábina), tak alespoň v mém okolí to bylo dost normální: mužští vystarali rodiny a tak podobně.
Nevím jak kde, ale v naší inženýrské branži byly také za zločinné komunistické diktatury ženy s dětmi považovány za cosi záslužného až posvátného, a tak také s nimi bylo na pracovišti zacházeno. Také byla v době nesvobody pro ženy nějaká omezení v pracovních zákonech: nesměly tahat břemena přes 15 kg, nesměly pod zem, byla značná omezení stran nočních směn, atd. To po vypuknutí svobody bylo mnohé z toho velmi rychle zrušeno.
PS. Ocenil jsem příspěvek pana Aleše Preslera 1.9. K tomu mně vytanula jedna vzpomínka: Za zločinné komunistické diktatury to nebyla jen otrava – i když podle některých příspěvků zde by to tak vypadalo. Někdy v 80.letech se u nás v inženýrské organisaci občas v létě objevovaly na krátkou letní praxi (tedy kancelářskou „praxi“?) holky myslím z VŠE. Takže jsme s nimi švitořili, byla sranda, a něco se od nich také člověk dozvěděl. Jedna taková jemná mladá dáma také vyprávěla, jak byla s někým na diskotéce (tehdy už byly běžné) a jak někdy později večer vyhlásili soutěž o láhev vína, a vítězem se měla stát holka, která se co nejrychleji svleče do pasu. Ale bylo několik holek v sále, které si chtěly výhru jó pojistit a tak bleskově shodily všechno a v tu ránu tam stály za bouřlivých ovací nahé. O čemž ta jemná mladá dáma usoudila, že to není společnost pro ni a víc už tam nešla. Ale rozverná společnost existovala už tehdy.
Josef Komárek
Řehořova ulice píše další dějiny Žižkova.
Tentokrát dost nelichotivě, např.: Surové rvačky, Ukrajinský klub rváčů, apod. A dále: Obyvatelé Žižkova jsou naprosto zoufalí z klubu Orion, Každý víkend se tu odehrávají krvavé bitky, atd....Ta situace už trvá několik let.
Josef Komárek
Bez Stalinského teroru by v r. 45 nejspíš nebylo osvobozeného Československa.
Ze západních info- a doku-kanálů už mnoho let chodí historické reportáže z předválečného, válečného a poválečného SSSR i z novodobého Ruska.
Josef Komárek
Skutečně stáli lidé ve frontách a nevěděli, zda se na ně dostane?
Tak to skutečně bylo! A to v letech 1945 až 50. A ke všemu ještě bylo v r.47 sucho a neúroda, na kterou nám USA odmítly prodat obilí, ale ze SSSR přišlo několik set tisíc tun. Žalostná byla úroveň zásobování zejména na venkově.
Josef Komárek
Konečně se nastartuje ekonomika. Hallelujah.
A to hlavně výpovědí bez udání důvodů. Tahle rada nejchytřejších z chytrých oslnila i jednoho zdejšího autora a vypíchla ji i mladinká hlasatelka na ČTV. To před lety to viděl šéf Siemensu Peter Löscher jinak, když prohlásil:
Josef Komárek
Kamouček ouver (communications check over).
Tak tohle jsme slyšeli ze sluchátek na Klínovci v té mírové pohodě roku 1960. To hlásili ve dne v noci LOPáci, co jezdili v džípech na bavorské straně šumavské hranice. LOP byly americké Lehké Obrněné Pluky.
Další články autora |
Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem
Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...
Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství
Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...
Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči
Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...
Mám rakovinu, oznámil ministr Válek. Objevil ji screening, čeká jej operace
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek oznámil, že má rakovinu. Prohlásil to na tiskové konferenci k...
Feriho převezli do vězeňské nemocnice. Hrozila nákaza HIV, uvádí média
Bývalý poslanec Dominik Feri, který si odpykává trest za znásilnění dvou dívek a další pokus o...
Dříve nepřítel, nyní „hlas svobody“. Trumpovu diplomacii povede Rubio
Příštím americkým ministrem zahraničí se stane senátor za Floridu Marco Rubio. Jeho nominaci ve...
Republikáni ovládli i Sněmovnu. Trump má namířeno k takřka neomezené moci
Republikáni budou mít znovu většinu v americké Sněmovně reprezentantů, ukazuje prognóza agentury...
Vyhrožoval sebevraždou a výbušninami. Po evakuaci domu našla policie makety
Opavští policisté ve středu zasahovali v bytě muže, který hrozil sebevraždou. Na dispečink také...
Běluha Hvaldimir měla chránit ruskou základnu, ale prchla, tvrdí vědkyně
Běluha známá jako Hvaldimir, o níž se spekulovalo jako o zvířecím agentovi ruských tajných služeb,...
- Počet článků 158
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1530x