Subjektivní objektivita pana Vondry

Když někdo nastoupí do funkce ministra, má určitou vizi, na co se v rezortu chce zaměřit, co je pro něj v dané chvíli prioritou, jaký tým si přivede sebou a možná i další myšlenky. Zřejmě při svém příchodu na ministerstvo neřeší, jaké okolnosti by ho mohli dovést k rezignaci, tyto úvahy přicházejí později. K odchodu z funkce směřují i události okolo ministra obrany Vondry.

Jako ministr pan Vondra budil sympatie svou snahou o očistu ministerstva, kde peníze poplatníku natekly za minulé roky do bezedných kapes pochybných figur díky jeho úředníkům, kteří přece také chtějí z ,,nečeho" žít. Je pochopitelné, že vojenský aparát se bude bránit jakýmkoliv změnám, které určitým zájmovým skupinám nevyhovují a boj bude tvrdý, budou hledat možnosti, jak se takového ministra zbavit. Takže - je pan Vondra oběť politického boje, jak on v podstatě tvrdí? O formě zásahu v vojenské policie v České televizi nevěděl, byl prý v mezích zákona , ale komando být u toho nemuselo, takže to odnesl šéf vojenské policie a několik důstojníků. O tocích peněz pro firmu Promopro neměl ani ponětí, nic špatného nepodepsal, vše zavinili úředníci.Tato zkratka vede k myšlence, že pan Vondra to možná myslí dobře, ale nějak špatně to dělá. Takovou argumentací jen podtrhuje, že by se měl věnovat jiné činnosti, než vést ministerstvo nebo podobný úřad. Argumentací typu ,,já o tom, nevěděl" přesvědčuje, že by se mu lépe dařilo v méně náročných funkcích. Tradičně jeho mateřská ODS ukazuje na svoji minimální sebereflexi, kde se parta mezi sebou přesvědčuje, jak to všechno dělají dobře. Pana Vondru jakoby podporují, z druhé strany uvažují o nástupci. Pan Nečas mu věří, ale ten se zastával i pana Drobila,takže si dovoluji tvrdit, že takový zastánce nepřesvědčí. Opět se nastoluje otázka politické kultury srovnatelnou s vyspělými státy. Cesta bude zřejmě ještě dlouhá.