Taky si rádi přispíte?

Jsou dvě hodiny odpoledne, člověk v tuto dobu od přírody ztrácí pozornost a objevuje se ospalost ... tak doufám, že před koncem článku neusnete. Ale když už odpočíváte, ať už třeba v práci nebo doma, pojďte se myšlenkama přenést do říše snů.

Zná to každý z nás. Budík zvoní a jen těžko se nám vstává z vyhřáté postele. Budík dvakrát, třikrát zamačkáváme, aby to zkusil později a obracíme se na druhý bok. Chtě nechtě ale musíme vstát a žít. Ale jaký je to požitek, když vstávat nemusíte a válíte se v posteli ještě hodinu ... Asi si teď říkáte, že to zavřete a půjdete zase pracovat, protože Vám dělám chutě a je fakt, že tento článek píšu z postele. Ovšem ne protože bych se flákal, to jen na mě něco zase leze, tak mějte dobrý pocit, že Vás neškrábe v krku.

 Teď jsem si projížděl fotografie spících lidí a zvířat a vybíral foto k článku. Jelikož jsem vybíravý člověk a hlavně ve fotografiích vidím chyby, málem jsem u toho usnul. Nevím čím to je, že v takovýchto krásných letních dnech bych nejradši lehl v pravé poledne a spal někde ve stínu palem. Tedy ve stínu lip, ještě pořád jsme přeci doma. Ale proč vlastně právě v tuhle dobu jsme tak malátní? Určitě existuje stovky výzkumů, ale protože jsou právě ty dvě hodiny odpoledne, tak jsem líný to hledat. Tipuju ale, že to bude mít něco společného s odpoledním spánkem po dobrém jídle. Vždyť už ve školce nás uložili na lehátka/postýlky a po dobrém obědě se spalo. Možná nám to vydrželo do dospělosti, možná je to v nás od přírody. Kdo ví.

Ale proč vlastně píšu tenhle článek. Já osobně nejsem člověk, který si řekne, že půjde spát a usne. Tiše závidím mému otci, který se zvedne od televize, převleče se do spacího a spí už ve chvíli, kdy se pokládá na postel. Já musím sedět u PC do hluboké noci až mi začnou samy od sebe padat oči a v tu chvíli musím, ať chci nebo ne, lehnout a spát. Jinak už se mi to nepodaří. Často spím právě i v tuto denní dobu. U mě to ale je krom povahy dáno i stránkou lékařskou, jelikož po odebrání sleziny bych klidně spal celý den. Což je divné, když vezmete v úvahu fakt, že nemůžu kolikrát usnout. Jak jsem se zmínil, jsem totiž hrozně vybíravý a spánek je jen další disciplína, kde se to projevuje. Abych usnul, musím mít: Chladný vzduch (klidně i těch 18°C, nejlépe otevřené okno v létě), tu správnou polohu (která je vždy jiná), ticho, čistou hlavu a nakonec onu chuť spát.

Na internátu nám dělají zateplování a celý den dnes vrtají. Tak mi přejte příjemný spánek za zvuku vrtaček. Na železniční koridor už sem si za ten rok zvykl :)