Sensation House

Ne, není to nová taneční akce. Není to ani oficiální změna názvu. Je to jen pojmenování, se kterým jsem se setkal a které je podle mě výstižné. Sensation se v ČR konala potřetí. Jako tradičně se akce konala v O2 Aréně, všichni přišli v bílém a tančilo se celou noc. Ovšem celé to má jeden háček - ze Sensation se v českých končinách stává komerční záležitost, na kterou se chodí, protože je to IN. A já tam letos nebyl.

Dodnes si nadávám a vyčítám, že na první Sensation White jsem měl lístek a týden před konáním jsem jej prodal. Možná jsem se zalekl tak velké akce, možná jsem chtěl být s mojí slečnou, kterou jsem miloval. Ale teď už vím, že to byla jedna z mála možností zažít v ČR opravdový State Of Trance. Tehdy jsem ještě tolik do tohoto stylu hudby neviděl, neznal jsem DJs a nestahoval hodinové sety. Dnes si rvu vlasy, že jsem neviděl v akci číslo jedna trancové scény - Armin Van Buuren. Ostatně celé obsazení bylo tehdá kvalitní, kdy Arminovi sekundovali například Sander Van Doorn a náš Michael Burian. Další rok jsem chybu napravil a na Sensation jsem se vydal s přáteli. Už tehdy jsem však zjistil, jak velký rozdíl je mezi trance a house.

Loňská Sensation hostila velká jména, do O2 Arény se vrátil Michael Burian, zavítal i Markus Schulz a Marco V, oba velikáni trancové hudby. A s nimi Axwell, Laidback Luke a Fedde le Grand. Od Buriana jsem tehdy ještě nevěděl co mám čekat a byl jsem velice příjemně překvapen. Rozhýbal jsem se docela rychle a proto jsem zezačátku tancoval i na Laidback Luke. Postupem času mě ale jeho house tak uspával, že při nástupu slavného Fedde le Grand sem již pomalu ustupoval k baru. Vsuvkou pro mě byl tradiční Megamix, načež celého Axwella už jsem proseděl v baru. Následující dvojice Schulz a Marco V už jen dokončila rozdělanou práci a já nebyl schopen již chodit, jak mne bolely nohy. To jen můj názor na loňskou Sensation, abyste si udělali o mě obrázek, jak se na hudbu dívám.

Letos jsem se zdráhal kupovat lístek a nakonec jsem byl rád, že jsem tak neučinil. Po zveřejnění line-up jsem nevěřil vlastním očím. House, house a pořád jen house. Výjimkou byl návrátivší se Sander van Doorn, ale zbytek DJs mě utvrdil v tom, jakým směrem se zřejmě bude tato akce v čechách vyvíjet. Nutno říct, že naše země jsou hudebně opravdu blíže stylu house než trance. Mnoho lidí trance nezná, nerozumí mu, nechce ho znát. A bohužel především mladší generace si zvykají na house/disco styl, který představoval i například jeden z DJs letošní akce - Eric Prydz. Druhý den po akci se ozývaly názory typu "Ještě že jsem tam našel" od těch, kteří ušetřili až po "Zklamání, nic než zklamání" od těch, kteří tam přece jen byli. Zaujal mě názor, že nebýt serveru libimseti, hala by byla poloprázdná. Možná na tom něco je, dnešní mládež se snaží být free, cool a in (aneb frikulíni) a proto považuje za "hustou akci" když se 17.000 lidí oblékne do bílého a jdou pařit. Myslete si co chcete, můžete se mnou argumentovat, že to není pravda. Já tomu také zpočátku nevěřil, ale utvrdila mě moje známá, která zažila jistou situaci v Plzeňské MHD.

"Hele deš na senzejšn? Já už mám lístek woe a mrtě se tam těšim. Loni hráli Tiesta a byl to fakt nářez, tak doufám, že letos pustí zase nějakou hitovku. Už mám i bílý hadry koupený." ... Neznělo by to tak vtipně, kdyby to všechno nevypustil z úst mladík s rovným kšiltem natočeným doleva, o číslo většíma kalhotama a řetězem kolem krku. Proč se ze Sensation stává libimseti párty? Nebo je to stejné i jinde, a byla to otázka času, kdy to přijde i u nás? Zajímalo by mě, jak moc by se změnilo osazenstvo, kdyby letos nehrál Prydz, ale např. Ferry Corsten a kdyby celou show uzavírali Aly&Fila a ne Tocadisco.

Můj mistr mi kdysi na praxi řekl, že na Sensation nejezdí, že je to nechutně komerční. Teď už mu věřím a snad se s ním potkám na Transmission.