Seattle mě přívítal poněkud svérázně. Pouliční bitkou a pokojným protestem. Takovou skromější obdobou toho, co probíhá už několik týdnů na newyorské Wall Street.
Čekala jsem věrnou obdobu Vancouveru, nejenom proto, že mi to tvrdili všichni, kteří Seattle již dříve navštívili. Město je přece u vody, pověstná Skyline je podobného vzezření jako ta kanadská, až na tu vyčnívající ´Jehlu´, a obě města jsou hodně moderní.
Seattle mě překvapil. Mile, i pře počáteční nepříliš milé přivítání. Seattle působí americky, což je asi dobře, vzhledem k faktu, že je v Americe. Obyvatelstvo je různorodější. Oproti Vancouveru ubylo Číňanů a přibylo černochů a Mexičanů. K mé velké radosti. Záhy jsem narazila na úžasný bufet a dala si naprosto dokonalé křupavé ruřecí tacos s dvojitým nášupem quacamole a druhý den před odjezdem jsem se na cestu našťouchla mňamózním burritem.
Západy slunce tady na západě jsou spektakulární. Ten vancouverský je úžasný, ale na ten v Seattlu stejně nemá. Ukolíbaná mihotající se krajinou z okna autobusu jsem na chvíli zachrupla. Oko jsem proloupla právě v okamžiku, kdy jsem si nebyla jistá jestli sním nebo bdím. Na obzoru zářila obrovská žhavě oranžová koule hnízdící mezi dvěma černými horami. Vodní hladina přecházela od žlutavé po kovově modrou. Pohled, který bral dech. Škoda jen, že trval jen pár vteřin.
Slunce se pomalu schovává za horizont a obzor nabírá sytě růžový nádech. Obloha nade mnou je stále šmolkově modrá s malými růžovými obláčky a hory v pozadí jsou temně fialové.
Seattle je rozhodně méně ´skleněný´ než Vancouver a taky tu najdete pár ´starších budov´. Trocha historie na vás dýchne v části Pioneer Square nebo na Washingtonské univerzitě.
Areál kampusu působil jedno pošmourné nedělní ráno poněkud posmutněle, ale s trochou fantazie člověk úplně viděl klasické výjevy z amerických filmů pro náctileté, kdy studenti posedávají na rozlehlých trávnících ve stínu košatých stromů, popíjejí colu a listují tlustými učebnicemi. Knihovna Suzzallo rozhodně stojí za návštěvu. V neděli ale bohužel knihovna otevírá až odpoledne. Její impozantní interiéry mi tak byly utajeny. Mount Rainier se schovávala v šedavých mracích, takže pověstné panorama mi bylo také odepřeno.
Sobotní odpoledne bylo přívětivější a procházka po Downtownu se vydařila. Z Kerry Parku, v části Queen Ann, byl nádherný výhled na celé město. Tentokrát proti modravé obloze s výše zmíněnou Mount Rainier v pozadí.
Space Needle k Seattlu patří stejně neodmyslitelně jako první Starbucks či Samotář ze Seattlu.
´Jehla´ je pěkným turistickým lákadlem, ale paradoxně není nejvyšší vyhlídkovou věží. Pro výhled na celý Seattle z ještě větší výšky a za pouhých pět dolarů zaskočte do Columbia center na Páté Avenue. Ovšem pouze jestli budete v Seattlu přes týden. Za Space Needle zaplatíte 18 dolarů, ale zase vás do výšin vyveze i o víkendu a ve večerních hodinách.
Město je plné útulných kavárniček - obyvatelé Seattlu milují svou kávu - a i přestože je tu na každém rohu pověstný Starbucks, je tu místo i pro nespočet neřetězových ´coffee shopů´. Místo ´neosobních jídelen´ je tu poměrně hodně restaurací a barů, které mají styl a atmosféru.
Seattle je rájem pro milovníky mořských plodů....obrovský krab letí vzduchem a bodrý prodavač s bolestným výrazem ve tváři se drží za ruku a mudruje, že ho ta potvora chňapla klepetem a hází nezbedného klepetáče kolegovi. Vše je samozřejmě jen pro pobavení místních, kteří zašli nakoupit ingredience na nedělní oběd a pro turisty, kteří jsou vyrovnaní v řadě a čekají na další vtipné kousky. Panuje tu úžasná atmosféra. Všichni jsou dobře naladění. Na bělostném jakoby sněhu jsou jako panenky vyrovnaní lososi, krabi, obrovské krevety a spousta dalších mořských potvor, které ani neznám. Vše je čerstvé a stoprocentní kvality. Místní trh je velmi oblíbený. Jak mezi ´domorodci´ tak turisty. Najdete tu všechno. Cukrárny, malé jakoby bufety s kuchyní z celého světa, nádhernou čerstvou zeleninu a ovoce, turistické cetky, šperky,....pro každého něco.
Pokud někdy zabloudíte na západ Spojených Států, Seattle si nenechte ujít. Má co nabídnout....
