Moje klepadla jsem ´uzmula´ většinou ze dveří nádherných viktoriánských domů. Nejsem historik, ale popravdě si nemyslím, že budou tak stará. Tak či tak, jsou krásná, nápaditá a dodávají vstupním dveřím jakousi eleganci či šarm, chcete-li. Některé domy dodnes nemají elektrické zvonky a zcela se spoléhají na kovově dunící zvuk, který železné či mosazné klepadlo vykouzlí.
Klepadla na dveřích mají dlouhou historii. V Británii prošla klepadla velkou renesancí za dob královny Viktorie a krále Edwarda.
Mezi nejfrekventovanější patřila klepadla nepříliš přívětivě vypadajících obličejů, lvích hlav či psů, aby zastrašila ďábelské síly, které se snažily vloudit do lidských obydlí.
Někteří zvolili klepadla prostšího vzhledu v podobě obyčejného kroužku či jakéhosi věnce.
Složitost klepadel se také lišila podle movitosti majitele. Vstupní dveře velkých residencí byly zpravidla ozdobeny okrasnými klepadly z dražších kovů, oproti tomu prostá obydlí volila jednodušší klepadla, která plnila čistě svou funkci.
Je možné že klepadla měla i jiný význam. Třeba ryba mohla značit, že v domě měli co do činění s rybářským povoláním, ale o tom se můžeme jen domnívat.
Není nad klasická klepadla, ale já mám radši ta avantgardnější, osobitá. Třeba taková ´křehká´, blyštivá ručka s prstýnkem či naleštěný kašpárek.
Neodolala jsem a vyzkoušela funkčnost útlé zlatavé dámské ručky. Splnila účel a vydala pronikavý kovový zvuk. V zápětí se ozvaly kvapné kroky, dveře se otevřely a elegantní dáma se na mě tázavě zadívala se slovy ´what can I do for you?´ Omluvila jsem se a vysvětlila, že jsem jen chtěla zkusit jejich klepadlo. K mé velké úlevě se dáma usmála a sdělila mi, že zdaleka nejsem jediná. Klepadlo se prý na dveřích vyjímá od dob předchozích majitelů, kdy paní domu dostala klepadlo od své babičky jako svatební dar.
Možná klepadla nemají žádný signifikantní význam, kromě zjevné funkce ohlášení příchozích, ale rozhodně - alespoň za některými - se skrývá zajímavý příběh.
