Na záchranu cti mé milované Austrálie. Reakce na články kolegy blogera, z kterých člověk může o zemi Jižního kříže nabýt naprosto zkresleného dojmu. ´Můj milý deníčku - V Cairns prší, na pláži (ne)chcípnul pes, po městě pobíhají tlouštíci a všechno je nějak dražší než jsem si myslel.´ J.K.
V Cairns je tropické klima. Ať už se tam člověk objeví v ´mokrém´ či ´suchém´ období, je nad slunce jasné, že zmokne. I v suchém období se čas od času otevře nebe, spadne na vás doslova kýbl vody, za pět minut je po všem, nad vámi modrá obloha a za dalších pět minut byste neřekli, že před chvílí pršelo. Do Cairns se rozhodně nejezdí za architekturou. Jestli čekáte nějaké kulturní vyžití s přehršlí kulturních památek, tak jeďte někde po Evropě. Ale ani tak Cairns nedostatkem návštěvníků rozhodně netrpí. Je to totiž odrazový můstek pro ty, kteří chtějí pozdravit nějakého toho krokouše - v deštném pralese na sever od Cairns, nebo se pošmajchlovat s nějakou tou pruhovanou rybkou v zákoutí pestrobarevných ´chlupatých´ korálů.
Cairns je skutečně taková malá Horní Dolní Lhota, ale i tak je to místo pro středoevropana zajímavé. Tropická vegetace na každém kroku, ulice místo javorů či lip, lemované zářivě kvetoucími stromy a u promenády takzvaná Lagoon. Přišla rozhodně vhod, protože jsme do Cairns přiletěly dva dny po cyklónu jménem Larry s centrem v Innisfail (necelých sto kilometrů jižně od Cairns) a oceán měl barvu bílého kafe. Lagoon tak byla jediné místo, kde jsme se mohly vyráchat.
Přiletěly jsme z Alice Springs. Kdybychom letěly o dva dny dříve, tak bychom měly smůlu. Letiště v Cairns nepřijímalo žádné lety. Náš let přistál už více méně bez zpoždění. Přivítalo nás olověné nebe, stoprocentní vlhkost a zpráva, že se nad oceánem formuje slabší brácha Larryho (stupeň 5), který má v současnosti označení stupně tři. Čeká se, jak se rozhodne. Jestli zesílí a vydá se k pobřeží nebo to vzdá a v tichosti se rozplyne. Naštěstí se vybouřil nad oceánem a náš pobyt nenarušil.
Z Cairns jsme podnikly dva výlety - do Daintree národního parku se zastávkou v Port Douglas a Cape Tribulation.
Loďkou jsme projížděli deštným pralesem a průvodce nám tu krásu obohacoval šťavnatým vyprávěním.
Zastavili jsem u stromu. Prý ať si vyfotíme ty zelené žáby. ´Jaké žáby?´, dožadovala jsem se. ´Já žádné nevidím!´ No jo, když ony ty potvůrky měly úplně stejnou barvu jako to okolní listí. Trvalo mi asi deset minut, než jsem je našla.
´A támhle máte krokodýla!´ Průvodce ukazuje na nějaké klestí u břehu. ´Vidíte, jak je to chroští uspořádáno? Typické krokodýlí hnízdo.´ Hnízdo, krokodýl? Ach jo, nic nevidím. ´Podle délky bych hádal tak dva týdny starý.´
A takhle vypadá, když vyroste. Toho už jen tak nepřehlédnete!
Po obědě v podobě švédského stolu, který byl v ceně výletu, jsme ještě poseděli u dortíku s (Daintree) čajem, pěstovaným a produkovaným rodinnou společností v nedalekém Daintree. Nabité kalorie jsme pak spálili při procházce v deštném pralese
- opět zmokli - a snažili se nenaštvat nelétavého ptáka Cassowary, který je za normálních okolností plachý, ale vyrušíte-li ho, tak může být pěkně nebezpečný. Hnáty má teda pěkný. Kdyby mě nakopl, tak bych asi měla dost. Pro malé dítě či psa prý může být takové kopnutí osudné.
Dalším výletem byl Great Barrier Reef. Zarytě jsem vždycky tvrdila, že mě podmořský život nebere. Založeno na zkušenosti pasivního televizního diváka. Ale když už člověk v tý vodě je, tak to je hned jiná. Na krásné lodi jsme byli odvezeni někam ´doprostřed´ Pacifiku. V životě jsem předtím nešnorchlovla, takže po naší první zastávce jsem byla napůl utopená - soustavně jsem vydechovala nosem, takže mi voda nalezla do brýlí a následně do nosu, oči jsem měla rudé, spálené od soli. Kamarádka, která šnorchlovala jako malá někde na rybníku, se po několika minutách vrátila zpruzelá, že už vyfotila co se dalo a že jí došel film. Oči jí zářily nadšením a co prý jsem viděla já. Já neviděla nic, neb jsem se furt placatila u lodi a snažila se dýchat jenom pusou a soustředit se na to, abych se někam pohla. Bezvýsledně. No a pak přišel můj rytíř v nablýskaném brnění, můj zachránce. No, rytíř v šortkách a záchranným kruhem. ´Vidím, že ti to nějak nejde. Chyť se kruhu a jedem!! Od toho jsme, my instruktoři, tady, ne?´Takže i já, naprostý šnorchlovací zoufalec nakonec viděla ty krásné pruhované, puntíkaté a flekaté ryby, zářivě růžové, fialové či krémové korály a i nějakou tu rybu přemluvila, aby zapózovala u nějakého pěkného korálu. Žraloka jsme naštěstí nepotkali. Vedle lodi byly spuštěny dva čluny, které hlídkovaly, jestli ´něco´ nejede. Byli jsme instruováni, že kdyby se objevil žralok, máme nehnutě ležet na vodě a počkat, až odplave. Byla bych tak paralyzovaná hrůzou, že nehýbat se, by mi nečinilo určitě žádný problém. A jestli prý nám tu ruku nebo nohu přece jen ukousne, tak to není žádná tragédie, protože ji s největší pravděpodobností nespořádá, takže se končetina vyloví, dá se k ledu a oni nám ji potom v nemocnici přišijou. Všichni jsme se tomu tenkrát jen nervózně zasmáli a doufali, že žádného zubatce neuvidíme.
Při druhé zastávce mi to už šlo líp a na té třetí zase hůř, neb jsem byla nacpaná delikatesním ´Aussie barbeque´, vyhlášenou australsou grilovačkou včetně ´medium well done´ klokaního steaku.
Mezi oběma výlety jsem si daly denní pauzu. A světe div se, ani chvíli jsme se nenudily. Zašly jsme na trh, kde jsme nakoupily hromadu cizokrajného ovoce. Polovinu dostaly zadarmo, protože buď byli stánkaři tak unešení, že jsme ještě nikdy nejedly ´pudinkové jablko (custard apple) nebo už balili. ´Dvě, tři? A pro kamarádku taky? To je dobrý, dneska jsou tak akorát, ale zítra bysme to už vyhodili.´ Pak jsme se plácly k vodě, relaxovaly a těšily se, co nám přinese zítřek.
(Passion fruit, prickle pear - opuncie, liči, rambutan, mangosteen, červené v celku či rozkrojené - dragon fruit, zelené na horním talíři, custard apple - pudinkové jablko). Otrocky přeloženo, ale neznám české ekvivalenty.
V Cairns jsme půjčily auto a jely po východním pobřeží dolů na jih. I přes výše zmiňovaný Innisfail, kde pár dnů před naším příjezdem řádil cyklón Larry.
A takhle dopadla úroda banánů, která se postavila do cesty ničivému větru. Cena banánů tenkrát přes noc vylétla o několik set procent. Banánové plantáže dostaly pěkně na frak a obnova se odhadovala na několik let.
Zasahovala i armáda, která odklízela strhané střechy, polámané stromy, palmy,...prostě všechno, co Larry v dvousetkilometrové rychlosti za hodinu vzal s sebou.
