Vše nejlepší k narozeninám, republiko

„Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm,“ řekl František Palacký a měl pravdu. Také však řekl: „Kdyby Rakousko neexistovalo, museli bychom je vymyslet,“ čímž mínil, že pro svébytný vývoj malých národů mezi velkým Německem na západě a velkým Ruskem na východě je nadnárodní soustátí nejlepší zárukou.

„Nevěřím, že to je skutečně v zájmu Francie,“ řekla poslední císařovna Zita, když se dozvěděla, že vítězné mocnosti se rozhodly rakouskou monarchii rozbít. Myslela tím, že vznikem malých států na východ od Německa, tedy z jejího pohledu vznikem vakua, dojde paradoxně k posílení Německa, jež válku prohrálo. A předpověděla, že onen rozdrobený prostor časem obsadí buď Němci, nebo Rusové. Měla pravdu: v příští válce Německo Francii porazilo a malé národy ve střední Evropě se staly kořistí nacistů a pak komunistů.

Devadesát let po vzniku republiky tak zůstává hypotetická otázka: Bylo pro svobodu národů ve střední Evropě lepší monarchii rozbít a dát vzniknout malým národním státům, anebo bylo lepší monarchii zachovat a federalizovat?

Když nadnárodní monarchie padla a vznikly malé národní státy, pak nezbytností pro zachování jejich nezávislosti na velkých sousedech na západě i východě byla těsná spolupráce především Polska a Československa. To se však nestalo. A tak dvacet let po zániku monarchie došlo přesně k tomu, co předpověděla mladá císařovna Zita: prostor ovládli nejdříve Němci, pak Rusové.

Zda by byl alternativní vývoj se zachováním federalizované monarchie úspěšnější, nevíme a vědět nebudeme. Monarchie zanikla, neboť neuměla uspokojivě vyřešit národnostní otázku především ve prospěch svých slovanských národů. Jenže totéž – nedobře řešená národnostní otázka – přivodilo i pád Československa. Dvakrát. Zbraň, kterou otcové zakladatelé ČSR vytáhli do boje proti habsburské monarchii (údajné právo národů na samostatnost), zahubila i jejich výtvor, Republiku československou. V letech 1939 a 1993 jen pokračoval proces započatý v roce 1918.

ČSR v tom nejdůležitějším aspektu však nebyla antitezí rakouské monarchie, nýbrž její dědičkou a následovnicí: obě byly právními státy, které svým občanům garantovaly mnohem více individuální svobody než státy sousední. Tradice právního státu je to, co monarchii i ČSR spojuje.

Vše nejlepší k narozeninám, republiko!

 Publikováno v týdeníku Týden č. 43, dne 27.10.2008.